Dílo #62053
Autor:Killgore Trout
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.05.2010 14:48
Počet návštěv:685
Počet názorů:3
Hodnocení:2

Prolog
Mikro:
Bolest
Probouzíval se každé ráno přesně 5 minut před zazvoněním budíku; a tento čas ranního vstávání se neměnil stejně jako rytmus jeho života, vlastnosti onoho muže se neproměňovaly, jak to známe z románů vědeckého charakteru, naopak trčely svými konstantami do světa jako monolity dávno zapomenutých božstev, z dob, než se všehovíra slila v jedno monstrózní vševědoucí vypravěčské oko. Do takto předem určeného žití se však jednoho dne, přesněji 14 minut po zazvonění, vkradl do jeho životního koloběhu zdánlivě cizorodý prvek: začala ho bolet hlava. Zprvu to pro něj bylo nesnesitelné, probíral všelijaké skrýše s léčivy, hledal, kam se asi zakutálel ten poslední, prachem obalovaný zaháněč bolesti.
Nenacházel.
Vysunoval prázdné zásuvky, otevíral poloprázdné skříně, almary, šatníky – tam na hromádkách oblečení, z něhož kdysi coby jinoch vyrostl, hodovala vojska molů šatních, pomalu, jako kdyby se čas nechal zastavit, ručičky budíku pro ten uzavřený svět neexistovaly – , kredence – tam sborovým mlaskáním oslavovaly jak jinak než život moli potravinoví, jejich larvy přežvykovaly každičkou bílkovinu, dokonce i obaly obalů obalů umně stroji zhotovené z hmoty – , botníky, skříňky na hygienické pomůcky.
Nic.
Bolest neustupovala, a tak se s ní začal pomalu sbližovat, ačkoliv někde ve svém nitru věřil, že přece každá zdravotní komplikace buď odezní sama, nebo rozehraje koncert dalších a dalších tělesných anomálií. Nadále chodil do práce: kolegům se zdál podrážděný, avšak stále pracoval na svých přesně vymezených, vyprojektovaných sto procent. Žádná nepříjemnost nevyvede člověka z míry, nenaruší koloběh dějů, tak, jak byly naplánovány, předurčeny k probíhání. Ve městě, kde každý žije sám pro sebe, se každý večer vracel ze zaměstnání domů, aby byl, nebo se pokoušel být, sám sebou, jak předepisovala Vyhláška.

Utrpení se postupně stalo normou, pulsující ostrá bodání na temeni se zapojila do pulsu plic, srdce, vstřikování žláz uvnitř či vně organismu, kromě těchto banalit také: ulic, pístů v nich, doutnáků komínů nad nimi. Tak se agónie přidala k obkreslování kruhu: změnila se ve stav mysli, ústřední motiv všedních starostí, křičení nervů, jež permanentně varuje tělo před tušeným nebezpečím zániku. Přirostla k jeho návykům jako nádor nebo snad dítě, které chce být živeno i přes riziko otravy oběhu.

Chlebodárná činnost pro něj byla připravena už před narozením, sudičky mu pak toto požehnání jen vdechly do očí, z nich idea vtekla do rozhněteného mozku, kde se uhnízdila, aby po mnoha letech v dospělém věku snesla vejce: přesvědčení, že jediná možná a smysluplná práce, již je nutno vykonávat jako jakési poslání, je přepisovat kontrakty klientů. Ano. Dennodenně, týdennotýdně, měsíčnoměsíčně atd. vypsanou rukou kopíroval kopie kopií kopií kopií atd. Palčivý rytmus v hlavě během krožení perem vykvetl do krásy Hudby: soundtrack ukončitelný jedině náhlým zástavem životních funkcí.

Stereotypem ukonejšený nehledal pomoc u farmaceutických firem, nechodil se zvědavě ptát a zkřiveným obličejem dokazovat pravdu, že není chemikem nadchnutým pro různé vedlejší účinky, ale poctivým mučedníkem těla, do lékáren a ordinací. Beztak věděl, že žádná pilulka nepomůže, i kdyby kopie jejich kopií kopií atd. zaplnily jeho bolestí vysoušená ústa. Spát kupodivu dokázal, jeho sněním prostupovala rutina bdění: opakování reality v irealitě bylo další hudební téma jeho života. V takto krášlených snech se znovuvynalézaly úkony vstávání z mrtvých, opisování pravd, rychločtení smluv životů těch, na jejichž osudu mu nezáleželo ani tady, v nočním zásvětí. Takovou ozvláštňující dualitu si mohl jen a jen vysnít: bolest dala jeho světu a nazírání na něj nový rozměr a on se tak stal ve svém přebývání v něm dokonale šťastným.
Epilog
Je to legrace, ne?

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Killgore Trout', 16.05.2010 14:51.

Názory čtenářů
16.05.2010 14:52
patafyzik
je
16.05.2010 17:02
Killgore Trout
Jo, je.
20.05.2010 09:31
Diamant Popelka
Velmi pobavilo, cizí utrpení vždy velmi pobaví! ahooj BeBetriku :)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)