Vzal jsem za kliku a vstoupil do domu. Už bylo šero, všude byla zvláštní světýlka, některá se pomalu pohybovala po podlaze, jiná levitovala ve vzduchu, jiná se rozlévala po zdi. Dalo se jimi procházet bez jakékoli odezvy. Situace se jevila jako normální, žádné napětí, jinak nic zvláštního. Sedl jsem si na schody a zapálil si spartu. Začal jsem řešit co to jako todleto je, nebo kde se to vzalo. Nebylo nutné to řešit, jen se to tak samo nabízelo. Odraz to nebyl, slunce už bylo za obzorem a v domě bylo zhasnuto. - Světlušky to taky nejsou, to bych to mohl rukou přemisťovat. Nehřeje to, nesmrdí to, co je to? To mě poser. Se mi to zdá, neasi? - No zkuste si ve snu přehodit program snu, to ono to jako moc nejde, zvlášť když si myslíte, že jste vzhůru a že všechno ovládáte a máte pod kontrolou. Mrkání ani kroucení hlavou nepomáhá, vše je normálně normální, jen všude světýlek jak na diskotéce. V tom přišel Láďa:
„Ty vole, co to je?“ Jsem si oddechl: „Co jako myslíš?“ jsem zažertoval. „No ty fleky světelný, co to kurva je?“ „Co by bylo, nějaký prasátka,“ zkoušel jsem dělat chytrýho, ale hlavně jsem byl zvědavý s čim Láďa jako se vytasí. „Ty vole, to nejsou prasátka, to by muselo někde něco svítit nebo to odrážet a tady teda nic jako takovýho teda nevidím.“ „No a co si jako myslíš, že to teda jako je?“ „Taky to vidíš jo?“ potřeboval se ujistit. „Jo, vidim.“ „Si ze mě nedělej prču, to je jako záhada todleto, to jsem ještě nikdy neviděl, takhle levitovat světla!“ „No dyť“ nemůžu nesouhlasit, „tak co s tim ale, ty vole, budeme dělat, ty vole?“ „No - “ „No - “ „No - hele, teď to nevyřešíme, dem´ na jedno, třeba nás něco napadne…“ „No jako dem´, ale je to ZÁHADA, to jsem zvědavej, co jako vydumáme, jen aby se neukázalo, že jsme oba úplně blbý, Franta nám třeba taky neporadí, Magda nejspíš taky ne, Drahoš ten už vůbec, no bude nás blbejch celá hospoda, celý město, celá zeměkoule, celej vesmír plnej samejch blbců – dokážeš si to Láďo, ty vole, vůbec představit ??? „No - “
|