Když jsem došel chodbou ke dveřím od pokoje, tak jsem se zadíval na číslici 13. Ta se mi vůbec nelíbila, tudíž mne napadlo, že by nebylo na škodu odstranit číslo 1. A tak záhy bylo mou snahou za pomocí klíče onu číslovku ze dveří odstranit. Po půl hodině mého intenzivního snažení, byl povrch dveří plný rýh a škrábanců. Tu a tam po chodbě prošli v hotelu ubytovaní lidé a nevěřícně na mne i dveře hleděli. Někteří mi něco i říkali, ale protože nemluvili mojí mateřštinou, tak jsem jim nerozuměl. Když si však někteří ťukali na čelo, tak mi došlo, co mi asi sdělují. 
 Já jsem však byl odhodlaný číslo 1 ze dveří odstranit. Mé pozornosti neunikl opravář, který stál na štaflích a cosi opravoval na stropě. Na schůdcích měl položené různé nářadí a mně padl do oka šroubovák s kladívkem. Pokradmu jsem ke schůdkám přicupital, vzal jsem ony dvě věci a rychle jsem se přemístil zpátky ke dveřím od pokoje.
„Tak. A teď se toho jednoho čísla hravě zbavím!“ řekl jsem a po přiložení kovové části šroubováku k číslu jedna, jsem se pořádně rozmáchl kladívkem. Kupodivu se mi podařilo trefit do horní části rukojetě šroubováku. A k mému překvapení se číslo 1 prudce mihlo chodbou a vzápětí zasáhlo stojícího opraváře na schůdcích do hlavy. Ten vykřikl, zavrávoral a za táhlého výkřiku z nich spadl, načež se skutálel po schodišti do přízemí.
„Jejda, tak to jsem trochu přehnal,“ řekl jsem si.
 Spokojený s tím, že jsem dveře zbavil čísla 13, jsem je odemkl, ale k mému překvapení mi zůstala v ruce klika a zpoza dveří se ozvala rána, jak druhá část kliky dopadla na podlahu v pokoji. Nějaký čas jsem stál zmatený u dveří a koukal se otvorem po klice skrz dveře. A protože ta klika, co mi zůstala v ruce, nešla nasadit a dveře nešly otevřít, tak jsem si uvědomil, že se do pokoje z chodby nedostanu. Jelikož jsem si všiml, že je otevřená v pokoji ventilačka, tak mne napadlo, že se do něho dostanu přes balkon. Decentně jsem tedy záhy zaklepal na sousední dveře, které mi otevřel muž. Gestikulací a všelijakými pohyby jsem se mu snažil vysvětlit, co se mi stalo a co chci podniknout.
„Co je? To vás popadl tanec Svatého Víta, nebo co?“ zeptal se mě mou mateřštinou zkoprněle muž.
„Jejda! Vy jste ze stejné země jako já. Já si přes váš balkon přelezu na balkon, kde mám pokoj,“ řekl jsem mu a za okamžik jsem proběhl pokojem k balkonu, zatímco muž stál s protaženým obličejem stále u dveří. Přelezení se mi podařilo, ale sotva jsem stanul na balkoně, tak se mi naskytl pohled na pana Metráčka, který se kýval zavěšený na rameni jeřábu.
„Zdravím, sousede! Mně se podařilo domluvit se s jeřábníkem. Otevřete prosím vás okno, já se do toho pokoje určitě trefím!“ sdělil mi a vzápětí se ještě více rozkýval, načež jsem pocítil, že do mne vrazil. Pak se ozvalo řinčení skla, po kterém jsme oba leželi na podlaze pokoje. Současně se ozval vyděšený křik mileneckého páru, který se nacházel v posteli.
„Já se omlouvám, nenechte se při milováni rušit. My jsme si jen spletli pokoj,“ sdělil jsem jim.

KONEC ŠESTÉ ČÁSTI