Všichni máme rádi ježky,
chodí všude jenom pěšky,
do kroku si zazpívají,
bodlinky je nepíchají.

Na louce pod velkým keřem
do pelíšku k nim si vlezem,
za jablíčko nebo za dvě
vezmou nás na chvilku k sobě.

To nejmenší ježčí mládě
strachy zaleze do kádě,
ale my ho vylovíme,
hezky se s ním pomazlíme.

Pozveme ho na pohádku
o krtkovi, o lízátku
po pohádce ježek sladce spí.

Zdá se mu o lesním zámku
plném květin, vůní, vánků.
Zdá se mu o krásném hradě,
který stojí na zahradě.

Ježčí princezna tam bydlí
krytá motýlími křídly,
spí a je tuze bledá,
probouzí se, víčka zvedá.

Kolem ní jsou dvorní dámy
s heboučkými bodlinkami,
už je u nich ježčí mládě
z hradu ukrytého v trávě

princeznu si vede domů
do doupěte v stínu stromů.
My si tu na ně počkáme
a pěkně jim zazpíváme:

Všichni máme rádi ježky…