Prolog
"Ty tu babi vůbec nemáš nic nového. Musíme ti něco koupit, až..."
"Já už s těmi starými krámy vystačím, děťátko. A až tu nebudu, stejnak to všechno vyhodíte."
"To ne, babi! Vždyť bys pak nic neměla, až by ses vrátila."
Bílý nosorožec
V rodném listu letopočet 1959. Pověsili ho v
jedenašedesátém — rok tvého narození. Znáte se tedy od malička.
Přinášel teplá pohlazení, spojovaná s čistotou. Právě z nich se možná
zrodila ta osudová láska; okouzlení jakoukoli podobou živlu, jenž v
sobě skrýval. A skrývá dodnes. Napohled však jen otvírá zadrátovaná
ústa, plná rezavých šupin. Bezzubá, ale pozor, nesahat! Chňapnout umí.
A snad i vzít život.
Odkud život vzešel? Z vody nebo z
kolébky? To místo, kde napůl sedíš — napůl ležíš, se jí podobá. Kolébka
života? Kazová; jiné se tehdy neprodávaly. Nebo jen ze známosti.
Vykláníš se přes okraj, neuvidíš-li život přicházet — nebo odcházet?
Jen rozplizlá postava vystupuje ze skla
na stěně. Ani ono už není tak ostře pravdomluvné, jak bývalo. Čas ho
zahalil mlhou a při okrajích ozdobil temně zlatými květy. Přátelská
shovívavost; kdysi se před ním třásla jinší těla! Tvé se tu dnes odráží
po dlouhém odloučení, a tak tě napadá: Vidí se v nás zrcadla taky tak
sešlá, jako my v nich?
I na tebe se už budu jen dívat, říkáš
si, když padneš pohledem na další starou známou. Je příliš letitá, aby
si někoho vážila; natož tebe. Možná by nikoho ani neunesla. Možná by ji
zašlápnul. A ona by mu za to vzala duši a sebevědomí. Zůstaly by jen
kilogramy času a newtony samoty.
Těleso ponořené do kapaliny je
nadlehčováno silou... vlastního výtlaku. Čím je ale nadlehčováno v
suchém doku? Jak dlouho už v něm stojí; se zmačkanými plachtami a
pokrčenými stěžni. Byly časy, kdy jste spolu pluli do dálek; nad
hlubiny tvé fantazie. Klidnou hladinou, bouřlivým vlnobitím i deštěm.
Teď leží v ústraní, vedle mýdel, šamponů a pracích prášků. Kam jen to
chtěl doplout...? Ale stačí, když natáhneš ruku, a smíš se zas nalodit
a pohupovat se na vlnách. Jestlipak potápěči zkontrolovali stav dna pod
čárou ponoru?
Noříš hlavu. Uši zaplavují hlasy z minula. Je ti zase pět a s obrázkovou knížkou se prvně učíš anglicky. Sun is yellow and sea is blue.
Nechceš přece zůstat v přístavu a na lodích se mluví anglicky. Otevíráš
oči. Shora skrz hladinu září slunce. Kdy tě vzali prvně k moři? ... nic
si z toho nedělej. Tady byla voda teplejší a slunce bylo schované ve
stínidle stavební lampy, která tu svítí dodnes. Vynoříš ruku a dotkneš
se nahřátých žeber litinové skály. Nedávejte sakra ty mokré věci na topení! To chcete aby zrezivělo?! Umět tak po ní vyšplhat. A až nahoře, bude-li dost vysoká, možná uvidíš i led a sníh.
Druhou rukou nahmatáváš nejbližší úchyt;
je plný vody. To jak se odtok kachlíku s prohlubní na mýdlo ucpal
mokrou kaší. Slizká kostka ti vyklouzne z dlaně na prsa. Vtáhneš
břicho, ona se rozjede, a než se zastaví v důlku, nadmeš břicho aby
mohla plynule pokračovat v pohybu. Za odměnu tě polechtá v klíně,
nadmeš-li se ve správný okamžik. Tak ještě jednou... Proč už ne?! Už je
pozdě? Nebo proto, že už víš, že nejsou jen teplá moře, ale i taková,
co ti zamalují okna ledovými květy, za nimiž nespatříš, co opravdu je,
ale jen to, co spatřit chceš? A tak nevidíš, že všechna mýdla jsou
dávno suchá a rozpukaná. To jen tady se nic nezměnilo.
Je ti zase... kolik ti bylo, poprvé...?
Roztočit kohoutky a vyjít za dveře. Šumění sprchy a iluze stínů za
sklem ti dovolovaly tajně obdivovat dosud nepoznané — obrysy těla.
Jakéhokoli, na něž se dalo vzpomenout a v duchu je vysvléknout.
Představy tě naplňovaly, plnily... Pozor, ať nepřetekou! Aby v nich
zbylo místo pro tvé vlastní tělo, chystající se vybuchnout, a jak v
snách se pak potácet zpět; zavřít vodu. Představy ale tekou dál. Venku
za ledovými květy se pohne stín. Pane Chlupatej?! Pojďte se se mnou
vykoupat! Vlastně promiňte, stále zapomínám, že vy vodu nerad. Tedy se
na mě pojďte podívat, aspoň. Vy jediný smíte, zatím... Protože za
dveřmi ještě nikdo nečeká... a v okně je závěs. Kdo ví, kdo je ve vás zakletý, mňoukáte tak tence... Ale za dveřmi už nikdo nečeká.
Zas už je louže v předsíni; copak nemáme ručník?!
Uhneš pohledem. Osuška visí na
porcelánovém nosu, vystupujícím z bílého kachlíku vedle dveří. Dodnes
ti připomíná bílého nosorožce...
Všechno stejné, jako tenkrát. Pod
hladinou, nad hladinou. Neotevírat dveře! Aby sem nevtrhnul usychající
svět. Ještě chvíli... Než voda vychladne, protože pak nezbyde, než
vytáhnout špunt a čekat, až minulost odteče. Jako odtekli všichni ti,
kteří tu ze sebe smývali léta, až jim žádná nezbyla. Teď zbývá už jen
setřít stopy. Po sobě; nebo na sobě? V sobě.
Vody ubývá. Za chvíli se dotkneš kýlem dna a
proud tě odnese už jen kousek, než definitivně nasedneš na mělčinu a
nakloníš se na bok. Ale všechno to je lepší, než zahálet v suchém doku.
Snad se jednou dočkáš nového přílivu...
Vojevůdce — zrádce
Pořád se tu cítíme doma, protože tu doma jsme.
Nepřipraveni na neodvratnou invazi těch, kteří začnou říkat: Teď je to
tady naše! Protože to tady jejich bude. Zatím je na nás, jak daleko za
bránu svého království je pustíme; ještě je. Ale jednou zvítězí oni,
všichni. Čas bude jejich vojevůdcem. A taky je zradí.
Lanidor
V rodném listu letopočet 1959. Vykloníš-li se přes okraj, uvidíš lépe nahoru na modrostříbrný štítek:
DEZA - LIDOVÉ KOVODĚLNÉ DRUŽSTVO
Typ : EZT Obsah : 125 l
Napětí : 220V Příkon W : 1668
Prov. tlak: 8 atp Váha kg : 93
Ohřev : 8 hod. Výr. číslo: 248
Rok výroby: 1959 Norma ČSN 361470
E∫Č
Proč klopíš zrak? Protože víš, že dole u země najdeš dvířka třinácté
komnaty? Váháš, vstupuješ. Tedy pouze tvá ruka, jako zástupce; jsou to
jen malá dvířka. Pavučiny, prach, lahvička od vývojky. Rodinal R09,
luštíš z nálepky. Otevřeš, přičichneš, rum. Tajný pomocník z dob, kdy
tu potmě a v mokru vznikaly obrázky. Co všechno zůstávalo skryté, když
se pod hladinou na bílém papíře začaly rýsovat siluety...? Neotevírat
dveře! Aby sem nevtrhnulo všeničící světlo, než se sny ustálí. Zbyly ti
nějaké? Funguje to kouzlo dodnes, bez vody? Zkoušíš číst nálepku
pozpátku; dá se tak vrátit čas?
Schováváš zpět poselství v láhvi; pro lodníky budoucích generací. Sun is yellow and sea is blue.
|