Martin sedel na trávě a držel se za hlavu, přičemž sprostě nadával.
„Radši to vyčištění komínu necháme kominíkovi,“ mínila Dana.
„Já to zvládnu, neboj!“ vyhrkl Martin a rychle se postavil.
„Hodláš zase lízt na štafle?“
„Ne, vylezu na ní jiným způsobem!“ mínil Martin a došel k několika sudům, co stály u zdi chaty.
„Co jako hodláš dělat?“
„Uvidíš!“ pronesl a na horní část sudu dal několik prken.
„Co máš za nápad?“
„Je to jednoduchý. Stoupnu si na ty prkna a pak se přitáhnu a vylezu na střechu!“
„Ty zase chceš spadnout, viď.“
„Tentokrát nespadnu, neboj!“ řekl Martin a záhy se mu podařilo vylézt na prkna. Poté se chytil rukama za okraj střechy a začal se přitahovat. Ale ve stejný okamžik se ozvalo hlasité křupnutí, které doprovázelo rupnutí prken.
„Jééé!“ vydralo se z úst Martina, který se neudržel a vzápětí dopadl do vnitřku sudu, jenž byl až skoro po okraj plný vody.
„Ježišmarja! Jsi v pořádku?“ vyhrkla tázavě Dana a hned přiskočila k sudu.
„Zatracený prkna!“ vykřikl Martin, jehož snahou bylo ze sudu vylézt.
„Už na tu střechu nelez!“
„Přeci nejsem tak neschopnej, abych nedokázal vylízt na střechu!“ rozkřiknul se.
„Už se na tu střechu a ten komín vykašli!“
„Už vím, kudy na tu střechu vylezu!“ pronesl rozhodně Martin a došel ke hromosvodu.
„To jako hodláš lízt na střechu po hromosvodu?“ zeptala se užasle Dana.
„Samozřejmě!“ vyhrkl a záhy po něm počal lézt. A za zanedlouho se ocitl na střeše.
„Tak jsem konečně nahoře!“ vyhrkl radostně.
„Hlavně nespadni!“
„Nespadnu, neboj!“ pronesl, přičemž na okraji střechy zavrávoral a chvíli se všelijak za kmitání rukou předkláněl a zakláněl. Poté se vleže přitisknul ke střeše a chvíli strnule hleděl přes její okraj.
„Hlavně už na tý střeše nejanči!“
„A teď se vrhnu na ten komín!“ pronesl Martin, který se postavil a došel ke komínu. Vzápětí však klopýtnul, ztratil rovnováhu a dopadl na komín, z něhož odpadly dvě cihly, z nichž mu jedna spadla na chodidlo.
„Do prde…!“ vyhrkl a chytil se za levé chodidlo, načež začal skákat po jedné noze, přičemž sprostě nadával.
„Ježišmarja, co tam vyvádíš?“ zeptala se užasle Dana.
„Áááá, můj palec!“ vyhrkl Martin a pojednou zavrávoral, což mělo za následek jeho do padnutí na střechu. Poté se ozvala velká rána, po které následoval mohutný rachot, jenž se mísil s výkřikem Martina, který se propadl střechou do vnitřku chaty.
„Proboha, Martine!“ vyjekla Dana a vběhla do chaty, načež prudce otevřela dveře od malé místnosti, ve které byl záchod. V ní se jí naskytl pohled na Martina, který seděl zaražený v záchodové míse.
„Asi to vyčištění komína fakt nechám na kominíka,“ pronesl Martin, který cítil proudící vodu na své zadnici.
KONEC