Tim ležel rozplácle na krokodýlu, přičemž pocítil žár na své zadnici. Krokodýl totiž na ocasu hořel. „Jéééé…Dime, já hořím!“ zařval, prudce vyskočil a začal běhat sem a tam po místnosti. Zároveň popadl polštář z křesla a jím se začal mlátit do zadnice. Současně za ním vrávoravě běželi dva opilí němečtí vojáci, zatímco Dim se pozvolna postavil na nohy se šavlí v ruce. A o něco dál se vztyčil německý důstojník. „A teď tě ty zasranej Amíku zabiju!“ rozkřikl se kapitán a rozeběhl se za divokého mávání šavlí proti němu. Zakopl však o stůl a rozplácnul se na podlaze. „A teď tě ty zkurvenej Němčoure, zabiju zase já!“ vykřikl Dim, a když udělal dva kroky, tak se šavlí rozpřáhnul. Do ležícího Němce se však netrefil a čepel šavle se zapíchla do křesla, v němž uvázla. „Do hajzlu!“ vykřikl Dim a snažil se jí vytáhnout. „Já tě zabiju!“ vyhrkl důstojník, když se postavil a chystal se Dima bodnout. V tu chvíli však do něho vrazil rozkřičený Tim, povalil ho na podlahu a na něho vzápětí dopadla dvojice vojáků. Poté byla k vidění všelijak zmítající se čtveřice postav a zároveň byl slyšet výkřiky. Vše nakonec ukončil bolestný výkřik německého kapitána, který měl bodnout ránu v zadnici. „Mein gott! Moje prdel!“ zařval a za táhlého výkřiku běžel vrávoravě napříč místností. „Dime! Já je přepral!“ vyhrkl Tim, který seděl na dvojici ležících vojáků. „Vždyť jsou vožralí jako dogy!“ Němci však Tima ze sebe setřásli a ten se ocitl pod nimi. „Ještě si je nepřepral! Ale já je přeperu!“ vykřikl Dim a vrhl se na zápasící muže. Poté se místností ozývaly výkřiky, rány a do toho všeho se mísil řev zraněného německého důstojníka. A pak vše náhle utichlo, načež po hradbách chodila bílá paní a chodbami hradu se pohyboval bezhlavý rytíř, který tahal bezvládná těla německých vojáků. Za ranního úsvitu vjelo na nádvoří hradu několik vozidel s americkými vojáky. Z jeepu vystoupil muž v hodnosti kapitána a hned se přísně zadíval na dvojici vojáků. „No jistě! Tim a Dim! Kde jste se tu vzali?!“ „Pane kapitáne, my jsme tady vosvobozovali hrad,“ vysoukal ze sebe Tim. „Špinavý, roztrhaný a táhne z vás chlast!“ rozkřikl se důstojník. „My jsme podstoupili boj s německejma vojákama,“ pronesl Dim. „A taky tu byl bezhlavý rytíř a bílá pani…“ „Von si dělá srandu,“ řekl Dim a dupl Timovi na nohu. „Pane kapitáne. Hrad fakt vypadá jako po boji. A v jedný místnosti jsou svázaný Němci i s jedním důstojníkem, co má zafačovanou prdel. A všichni mají pěknou kocovinu,“ pronesl jeden z vojáků. „Jak se je vám podařilo přemoct?“ zeptal se kapitán. „My jsme je chytře postupně přemáhaliě a…“ začal povídat Dim. „A pak jste je vožrali a sebe taky! Navrhnu vás na vyznamenání! Asi nebudete až takový volové,“ řekl důstojník. „Děkujeme!“ vyhrkli oba sborově a zasalutovali. Ale to tak nešikovně, že se lokty praštili vzájemně do obličejů a spadli na zem. KONEC |