Toto bola báseň 9. kola na písmáku v súťaži o superstar /napísala som ju v češtine, aby som prestala byť viditeľná - bola som tam po 3. kole jediná Slovenka/
Adam
Adam
Bába v třetím pádu
s ústy zdobenými preclíky
prodává zlatookou rybu
a v jejích rukách mukách tlučou slavíci
/takové ryby Františka Studeného
v galerii na náměstí sledovaly každý můj pohyb/
Pak bába mrkne rybím okem
zlatým úsměvem podpálí Chrám svatého Víta
mosaznými kohoutky očí
frkne na žábry pár kapek a tiše zakdáká
Můj preclík je z/dar/ma víme?
Z jejího dechu roste deštník jak atomový hřib
/takovým jsem kdysi proděravil
všechny tvé myšlenky/
píchne mě s ním do žeber
a vlezle mňoukne Třináct Třináct párů
Je třináctý měsíc třináctého roku jako vždycky ve středu
věším se na nohy divokých hus
a tím nejmenším drápkem
si z hlavy vymazávám cestu zpět
Vyklovu si z vlasů uslintaný preclík
a házím ho za nebesa
Z hlavy mi padají kameny
kameny... /kam/eny…kam-en-tentíky dva preclíky