Dílo #60139
Autor:Montrealer
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:05.11.2009 07:33
Počet návštěv:2463
Počet názorů:27
Hodnocení:15 7 4

Prolog
Tohle je něco jako osobní zpověď. Vyznání to rozhodně není, ale nevěděl jsem, kam to zařadit.
Život v kontajnéru

      Od roku 1991, kdy mi byl přiznán invalidní důchod, jsem víceméně odsouzen k životu o samotě. Mimo kolegů v bývalé práci jsem v Praze nikdy nikoho neměl. Jen tu přítelkyni na Moravě, se kterou jsem se seznámil na inzerát v roce 1976 (to se mi dobře pamatuje, tenkrát mi bylo třicet).
      Prvních 5 let invaliďáku jsem za tou holkou dojížděl vlakem na důchodcovskou slevu, ale v roce 1996 jsem měl vážnou nehodu na kole – srazil jsem se tvrdě s tramvají na křižovatce Na Veselí, na níž jsem měl papírově přednost. Sanitka mě pak odvezla do nemocnice, kde mě léčili jako na otřes mozku, ten se však nepotvrdil, tak mě po dvou dnech propustili. Že se mi při nehodě přece jen stalo něco vážnějšího, na to jsem přicházel postupně.
      Nejdřív jsem si koupil nové kolo se spoustou převodů s řazením přímo na řídítkách a s pneumatikami jako u horského kola. Hned první jízda za hranice Prahy mně řekla, že něco není v pořádku. Jestliže jsem před nehodou dokázal na starém bazarovém kole Favorit (kdo tu značku dneska zná?) ujet 70 až 90 km, na novém kole se ničivá únava dostavila už po 35 km. Pochopitelně jsem nejdřív podezíral kolo, konkrétně ty "horské" pneumatiky jak balony s velmi hrubým vzorkem. Zajel jsem tedy do koloservisu a nechal si pláště vyměnit za čistě silniční. Pomohlo to jen částečně.
      Přesto jsem aspoň ze začátku na výlety jezdil. Dojel jsem na kole z domova na nádraží Praha – Vršovice, kde jsem kolo naložil na vlak, aby mě vyvezl za Prahu. Nejraději jsem jezdil do Tábora a odtud už na kole třeba do Mladé Vožice nebo do Pacova. Zpátky jsem pak dojel na Táborské nádraží, které jsem už důvěrně znal, zejména tamní zaplivanou hospodu. Pak mě vlak dovezl zpátky na mé oblíbené Vršovické nádraží.
      Při těch výletech na novém kole jsem nikdy neujel víc než 45 km, ale býval jsem unaven jako na starém kole po 80 km. Přesto jsem nedbal této výstrahy a vyrazil jsem na kole z Tábora s úmyslem se tam už nevracet. Měl jsem namířeno do Benešova, pochopitelně že ne po hlavní silnici, ale přes mou oblíbenou Mladou Vožici a pak přes Vlašim. Ve Vlašimi jsem byl už téměř na smrt unaven. Sice tam také jezdí vlak (do Benešova), ale tenkrát právě bylo první zdražení dopravy zavazadel – za kolo se nově platilo 18 Kč v každém vlaku. Jelikož se musí v Benešově přestupovat, platil bych těch "nelidských" 18 Kč dvakrát. Rozhodl jsem se tedy, že do Benešova dojedu na kole. Na starém Favoritu bych těch celkových 70 km jistě zvládl, ale na novém to byly galeje. 20 km z Vlašimi do Benešova je sice krásná krajina, ale dost kopcovitá. Často jsem kvůli únavě musel zastavovat, do kopců jsem kolo vedl a nakonec jsem se do toho Benešova doplazil. Naložil jsem kolo do vlaku a odjel do Prahy. Stalo se to 21. srpna 1996 a byla to až do letoška moje poslední jízda vlakem. Já jsem totiž po tomto výletě totálně rezignoval. Nejen na další výlety, na kole i pěšky, ale téměř i na život. Přestal jsem jezdit i za přítelkyní na Moravu. Přestal jsem se holit a nechodil jsem k holiči. Předtím mě totiž pravidelně stříhala přítelkyně. Ona to totiž uměla.
      Pak mě občas ostříhala jen kadeřnice, která byla ochotná přijít ke mně do bytu. Dohodila mně ji pečovatelka.
      Já jsem pak už trvale zůstával doma a vše nechal na pečovatelkách. Věnoval jsem se plně počítači – získal jsem od bráchy zadarmo starý Autocont s operačním systémem Windows 3.11. Jediné, co tam dobře chodilo, to byl Word, který mi brácha taky obstaral. Zkoušel jsem psát, ale to, co jsem tenkrát "napáchal", nikdy nikomu neukážu. Brácha mně to jednou neuváženě pochválil a tak byl i jediným čtenářem. Brácha a jeho družka, protože byl dvakrát rozvedený a družky občas střídal.
      Operační systém Windows 3.11 mně brzy přestal stačit. Nakonec, v roce 1999, jsem si koupil nový počítač s tehdy novými Windows 98. Internet jsem z počátku odmítl jako věc drahou a přitom pro mě celkem nepotřebnou.
      Tenkrát proběhlo sčítání lidu. Ještě dnes se pamatuji na některé své odpovědi:
      Lednička ANO. Automatická pračka NE. Počítač ANO. Internet NE.
      Po roce jsem však svůj postoj k internetu přehodnotil. Tehdy byl jediný možný přístup přes telefon vytáčeným připojením.
      Po roce přesáhl můj poplatek za telefon 2500 Kč. To je pro důchodce hodně. Svěřil jsem se s tím problémem bráchovi a on mi slíbil, že to vyřeší. Nebo aspoň nechá vyřešit. Uzavřel za mě dohodu s firmou GTS Novera a nechal mi zavést ADSL internet, který mi bude brácha platit. Značně se mi tím finančně ulevilo.
      V roce 1996 (v roce mé nešťastné havárky na kole) zasáhl brácha finančně ještě jednou. Nechal mi profesionální stavební firmou zrenovovat byt, k čemuž ho přemluvila moje přítelkyně, když mi předtím chtěl koupit nový byt nebo zaplatit pobyt v domově seniorů v Hnojníku (okres Frýdek-Místek).
      Finanční stránka renovace mého bytu mi zůstala navždy utajená. Já ji odhaduji aspoň na půl milionu Kč. Plynový kotel, etážové topení v celém bytě vyhřívané tím kotlem a teplá voda v kuchyni a v koupelně. Předtím jsem měl jen kotel na uhlí. Koupání byl tenkrát horor. Pak došlo i uhlí. Natáhl jsem si do koupelny hadicí plyn a ohříval si v kotli vodu plynem. Pak ale  přišel revizák a nechal mi odpojit i plyn. Odebíral jsem ho dál. Načerno. Pak ale vše smazala renovace bytu.
      Zkrátka, brácha mi po mé kolohavárce pomohl hodně, ale jen finančně. Zaplatil, vyjednal. Nebo spíš nechal vyjednat. Nikdy se mu však nepodařilo mi porozumět. On je totiž o 15 let starší než já a vždycky byl úspěšný – prostě můj pravý opak.
      Mě a mou přítelkyni nejvíc mrzí, že jsem po své kolohavárce "hodil život do kontajnéru", jak kdysi někde napsala Aglája. Když nebyly možné dlouhé výlety, měl jsem jezdit aspoň na ty krátké. Něco dělat je rozhodně lepší než nedělat nic. Tohle mi měl říci psychiatr. Já měl tenkrát dobrého, ale ten někdy v roce 1994 "emigroval" do Plzně, protože se tam mohl stát primářem. Také se jím stal. Náš styk se pak omezil většinou na telefon. Dvakrát jsem za ním v Plzni byl, z toho jednou ze Zdic na kole po tehdy ještě nedostavěné dálnici. Pak mě tam brácha dvakrát dovezl autem. To bylo všechno.
      Loni mně v Bohnicích řekli, že psychiatr jen na telefonu je pro mě naprosto nedostačující a že si musím najít nějakého v Praze. Jelikož mé telefonovací úsilí přímo v Bohnicích vedlo jen k samým zamítavým odpovědím, chopila se věci staniční sestra a našla mi Michaelu. Je to na Karláku, už mimo dosah míst, kam dokážu dojet sám, tak tam jezdím za 200 Kč pečovatelským autem. Za taxíka bych však zaplatil dvojnásobek. Z Bohnic však už dva roky taxíkem jezdím. Směrem tam mě vždycky ochotně a zadarmo odveze sanitka. To když je mi parádně blbě, když přijde náhlá krize. Takové ani Michaela nezabrání, stejně jako jí nezabránil psychiatr v Plzni. Karlák nebo Plzeň, někdy mi to připadá stejně daleko. Tramvaj ve směru na Pankrác je neúsnosně přecpaná, tam mi ani průkazka ZTP moc nepomůže. Metrem jsem byl na Karláku jen jednou. Letos v létě, když na čas povolily deprese.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 05.11.2009 07:49.

Názory čtenářů
05.11.2009 15:37
Montrealer
sokrates napsal(a):
a na co vlastně tu invalidku máš? já myslel, že na ty deprese...
invalidní důchod mám skutečně na deprese od roku 1991.
kartu ZTP mám od letoška na deprese+ostatní nemoci. oni mi ji přidělili na žádost, kterou jsem jen podepsal, nic jiného jsem pro to udělat nemusel. vyřídil mi to asistent. já u toho vůbec nebyl osobně přítomen, na rozdíl od přidělení invaliďáku, kdy jsem byl u posudkářů (opakovaně).
05.11.2009 15:46
sokrates
aha ... a ty depky přišly jen tak? samy od sebe?
05.11.2009 16:03
josefk
koukám, že seš mladší a měl bys mi chodit pro pivo...
ale taky koukám, že z toho nic nebude...
škoda
:)
připadá mi tak trochu mimo dávat smailíky a kouli kdybych dal, tak už bys pýchou ani nevylezl, jezevče :) ale každej život je na kouli! nejen tohle povídání...
05.11.2009 17:09
Montrealer
sokrates napsal(a):
aha ... a ty depky přišly jen tak? samy od sebe?
skutečně přišly samy od sebe, ale měla je už máti, jinak v rodině nikdo,, ale prý se sklon k depresím dědí.
První depku jsem měl v 18 letech a hned mě odvezli do Bohnic. Tenkrát ovšem nebyly skoro žádné léky, asi to přešlo samo. Pak jsem 18 let nepotřeboval psychiatra, vystudoval VŠ, dělal v oboru, až v 31 jsem začal chodit pravidelně k psychiatrovi a v 36 jsem musel zase do Bohnic. Pak už byly ty pobyty tam časté.
05.11.2009 20:46
Aglája


Co na to říct...

Aspoň, že je ten internet.

05.11.2009 21:41
autobus
Aglája napsal(a):
Co na to říct...

Aspoň, že je ten internet.
jasně. autobus.
05.11.2009 22:16
Aglája
autobus napsal(a):
Aglája napsal(a):
Co na to říct...

Aspoň, že je ten internet.
jasně. autobus.
:o))
06.11.2009 00:15
Yfča
Favorit neměl chybu! Svištěla jsem na něm bez problémů 40 - 50 kilásků za den, když jsem ještě jakž takž držela pohromadě. Měla jsem totiž vymakaný hnáty z polský skládačky. Na tý musel cyklista zuřivě šlapat i při jízdě s kopce, protože jinak by se zastavil... ;o)
06.11.2009 00:27
stanislav
Yfča napsal(a):
Favorit neměl chybu! Svištěla jsem na něm bez problémů 40 - 50 kilásků za den, když jsem ještě jakž takž držela pohromadě. Měla jsem totiž vymakaný hnáty z polský skládačky. Na tý musel cyklista zuřivě šlapat i při jízdě s kopce, protože jinak by se zastavil... ;o)
svýho favorita jsem propil v hostinci Dukla, střelil jsem ho za 400,- Kčs. A nový majitel najel do kanálu, udělal z předního kola osmu a vyhodil ho. dlouho jsem nad svým činem lomil rukama. ale pak jsem se s tím smířil...
06.11.2009 02:36
Montrealer
4 koule jsem ještě nikdy nedostal. Článek jsem napsal ráno "v poklusu" jako zamyšlení nad životem, s nímž jsem sice značně nespokojen, ale přesto jsem rád, že ho žiju.

Večer zase přišla depka, tak jsem se pokusil ji "utlouci" několika prášky. Ne vždy se to povede, v takovém ořípadku jsou tu Bohnice. Včera se to povedlo, vzal jsem si prášky na spaní už v 7 večer a po probuzení kolem půlnoci další prášky. Ale přesto bude dnešní noc dlouhá, jelikož od 2 ráno nemám ani pomyšlení na další spaní.

Tiše si tady hraju starou uklidňující country - zpívá mi Hank Snow. Kdbybych ji hrál přiměřeně nahlas, sousedi by mně bušili na zeď, jak často činívají.
06.11.2009 12:43
autobus
ty noce jsou někdy peklo. jojo... ale momentálně já třeba mám spací období, takže pravej opak.
06.11.2009 12:46
Pan Japko
 
autobus napsal(a):
ty noce jsou někdy peklo. jojo... ale momentálně já třeba mám spací období, takže pravej opak.
já spinkal teˇkda hodinku a úplně jsem se vzbudil a řikal si, že bych si moh dát oběd, ale kde nic tu nic
06.11.2009 12:47
autobus
Pan Japko napsal(a):
 
autobus napsal(a):
ty noce jsou někdy peklo. jojo... ale momentálně já třeba mám spací období, takže pravej opak.
já spinkal teˇkda hodinku a úplně jsem se vzbudil a řikal si, že bych si moh dát oběd, ale kde nic tu nic
nemusí se furt jíst. někdy stačí jen tak dumat... a najíst se, až když vyloženě kručí v bříšku...
06.11.2009 12:50
Pan Japko
no ale v bříšku kručí teďka
06.11.2009 12:57
autobus
Pan Japko napsal(a):
no ale v bříšku kručí teďka
to je zlý.
06.11.2009 14:27
Haber
*
06.11.2009 16:46
Janina Magali
...četla jsem jako anonym - a musela jsem se přihlásit...kvůli tipu...a kuličce...pro radost...a taky za ten Hnojník...:)
06.11.2009 17:21
Montrealer
Janina Magali napsal(a):
...četla jsem jako anonym - a musela jsem se přihlásit...kvůli tipu...a kuličce...pro radost...a taky za ten Hnojník...:)
Hnojník je blízko Frýdku, ale jen jsem tama zamlada projížděl. Ten ústav vůbec neznám, podle prospektu je prý křesťanský a musel bych se pro něj rozhodnout, aniž bych si to tam mohl předem prohlédnout. To si brácha kladl za podmínku - já bych takovou dálku pochopitelně vlakem s přestupy nezvládl. Tak jsem to po krátkém rozmýšlení odmítl. Už je to aspoň 2 roky, co mi to nabízel. Brácha vždycky něco na dálku v Havířově vymyslí a ne vždy je to pro mě přijatelné.
Dík za zájem, Janino.
08.11.2009 06:13
Montrealer
Tenhle příspěvek byl můj nejlépe hodnocený za dobu mé existence na Liteře, což je od roku 2004. Stejný příspěvek jsem dal i na Totem, dostal 2 doporučení, ale jinak téměř zapadl, zapomenut jako Jára Cimrman. Co z toho plyne?
1. Je dobré, když se autoři aspoň na dálku znají (to platí i pro Totem)
2. Systém avíz a oblíbených autorů je na Liteře lepší, dokonalejší.

Všem návštěvníkům děkuji za přízeň. Život se se mnou nemazlil, ale ten mizera se nemazlí s nikým. Existují lidé, kteří jsou na tom ještě hůř.
08.11.2009 11:29
stanislav
3. empatie uživatelů je na liteřře lepší. než než na totemu. tam je většina uživatelů mladší v průměru. a nemaj tolik životních zkušeností. 
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)