Ve zmrzlé ledové pustině
zeptal se jednou sob sobyně.
„Myšlenka stále se mi vkrádá
jestli mě vůbec máš ještě ráda?
Dříve jsi ke mně laskavá byla
polévku z mechu mi navařila
a teď se nestaráš o mou stravu
stále jen musím žrát zmrzlou trávu.“
„Co je to za hloupé otázky
ty taky nejsi hrr do lásky.
Narostly ti velké parohy,
zdá se, že nemůžeš na nohy.
Neplníš manželské povinnosti,
a já tu chřadnu, je to k zlosti!
Proč jen já nešťastná, to jsem si dala,
namísto soba, sobce si vzala?“
„Láska prochází žaludkem drahá,
a zmrzlá tráva není vlahá.
Když mám hlad, nemám inspiraci
a mladým sobům jsem pro legraci.“
Ve zmrzlé ledové pustině,
zeptal se znova sob sobyně ...