Dílo #59809 |
Autor: | JirkaS |
Datum publikace: | 13.10.2009 20:56 |
Počet návštěv: | 1146 |
Počet názorů: | 5 |
Hodnocení: | 5 2 1 |
Prolog |
|
To si pamatuj |
Je jedno jakého má kdo ptáka stejně mu jednou s šesti křížky odletí a pak bude ladit struny až do prasknutí Ale.. ---
Měl jsem jako malý ženu Byla stará jako náhon co tekl kolem a já ji miloval Byla to lesní žena a bříza do jejíž kůry jsem řezal
Byla to křída jíž jsem maloval byla to volavka s ústy plných ryb Byla to tráva kterou jsem se plahočil... --- A pak - nevím co se přihodilo mě to odneslo (ten starý náhon) a já se utopil ve svém opojení a upálil na svém plameni A já ji nechal v kleci
křičet
a naříkat a běhat po městě v bílém andělovi celou zmatenou... --- Tohle je nejspíš úděl mrtvého ptáka: Nikdy neumřít (tobě se to mluví,
chlapče)
V pokoře ale spí smrt: to si pamatuj
|
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'JirkaS', 13.10.2009 20:58.
Názory čtenářů |
13.10.2009 23:05
josefk
|
...nesuď ty s šesti křížky podle sebe :) |
14.10.2009 10:02
baucis
|
Špica |
14.10.2009 11:17
HarryHH
|
*
Naladit prasklý struny
do moll
a odlivkou šnapsu
naplnit moře
po okraj
Hladový kormorán
v rouchu anděla
brázdí myšlenky
na návrat
... a pevnina se vzdaluje
geometrickou řadou
tvých zkušeností
který jen násobí
tvou bezmoc …. dítěte …
*
*
------------------------------------------------
Dobrý Jíro, ... in my mood ...
* |
14.10.2009 11:19
HarryHH
|
*- avi |
19.10.2009 20:54
Haber
|
jasné*všetci zdechneme* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|