Dílo #59682
Autor:Aglája
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:04.10.2009 09:52
Počet návštěv:4701
Počet názorů:46
Hodnocení:14 7 2 9

Prolog
Omlouvám se za delší prodlevu  v dokončení posledního dílu... prostě nebyl čas.
:o)



Menší kufr nebo větší věci? - Náš pokojský, kreativec - Štempl, samý štempl - Letadlo nakřivo - Zodpovědný a nezodpovědný kámoš - Pět lidí a tři kufry v autě pro dva - Zachráníme svět?
Mezi beduíny a faraóny 16.

   „Brácha píše, že je v Praze,takže na letiště do Ostravy nás přijede vyzvednout jeho kamarád Petr,“ oznámila jsem svému choti s mobilem v ruce. Neřekl na to nic, čili jsem odepsala, že ok, a že Petrovi během mezipřistání v Brně zavolám, aby vyrazil. Odjížděli jsme brzy ráno, takže už večer jsme nabalili kufry. Taky se vám stává, že při návratu z dovolené je kufr daleko plnější, než když na ni teprve jedete? Nevím, jestli ty věci špínou nějak nabudou na objemu, nebo je to tím, že se to člověku už nechce pořádně ukládat… čert ví.

   Ještě odpoledne jsme obešli místní obchůdky, ukecali ceny o sedmdesát procent, utratili zbylé drobásky a v ledničce na pokoji zapomněli půl láhve šedesátiprocentní slivovice na vypálení červa, která vůbec nezabrala. Každopádně preventivní léčba to ale byla příjemná. Na stole jsme ráno nechali našemu pokojskému dýško, protože celých deset dní byl skvělý. (Když jsme mu náhodou jeden den nenechali na posteli žádné drobné, udělal nám z osušky úžasnou labuť, aby se připomněl, a tak jsme to hned napravili. Jednou jí dokonce posadil na zobák mé sluneční brýle, které se mi den před tím zlomily a já je vyhodila v pokoji do koše.)

Na odchodnou jsme pozdravili naši ještěrku, co zamířila opět pod hydrant, jen jsme se na chodbě šustli. Nevím, dá se ještěrka ochočit? Nebo je jako klokan, kterého můžete krmit pět let, třikrát denně a pokaždé před vámi bude hystericky utíkat (jak tvrdí naše kamarádka, co dělá v ZOO).

Na letiště jsme zase jeli skoro hodinu „úvozem pustým, lesem kolmých skal.“ Bylo tam chladno. Neuvěřitelné. Čtyřicet kilometrů jízdy a úplně jiné ovzduší než kousek od pouště.
Bloumali jsme po odletové hale a vyplňovali další lístečky co, proč, kde, jak a za kolik. Tolik razítek, co jsme si přivezli z Egypta a Jordánska jsme nenasbírali za tři dovolené. Dvojstrana v pase, celá hustě oštemplovaná. Jsme tak prolustrovaní a čistí, že ani „křišťál nemůže být křišťálověji čistý.“ A prokazatelně nemáme prasečí chřipku. To by se přece podle toho vteřinového zasunutí teploměru do ucha určitě poznalo.

Tentokrát byl let s mezipřistáním v Brně. Z letiště jsem poslala esemesku bráchovu kamarádovi, že může vyjíždět, neb za půl hodinky jsme v Ostravě. Vedle stojící letadlo mě nějak zneklidňovalo. Zdálo se nakřivo. Seděla jsem na sedadle, čekala až Brňáci vystoupí a najednou mi zazvonil mobil:
„Ségra, co se děje?“
„Co by se dělo?“
„No, Tomáš volal, že kámoš nemá jezdit.“
„Proč by neměl jezdit, vždyť jsem s ním domluvená.“
„Že prý vás vyzvedne někdo jiný.“
Můj choť seděl o dvě řady před námi, takže jsem vůbec nevěděla, jaké akce podniká. Přesunula jsem se za ním s dotazem.
„Přece se nebudu spoléhat na nějaké pofiderní kámoše tvého bráchy. Domluvil jsem se s Kamilem,“ odvětil mi na otázku, co se děje.
„A tos mi nemohl nic říct?“ zeptala jsem se naštvaně. „Vždyť se tady domlouvám a vypadám teď jako blbec!“

Do Ostravy jsme doletěli o půl jedné. Prošli jsme všemi kontrolami a posadili se na kufry před halou. Pět minut, deset minut… dvacet minut… a nikdo.
„Kde je ten tvůj zodpovědný kámoš?“
„Nevím, už tady měl být, zavolám mu.“
Vyťukal číslo a zaslechla jsem útržky rozhovoru:
„Ahoj… nemůžeš?... přijede Markéta?... ale už tu měla být…?“
Dalších deset minut se nic nedělo. Dívali jsme se jak přijíždí jedno auto za druhým a nakládá rodinky, čekající na odvoz. Nakonec jsme tam zůstali sedět sami.
„Ten nezodpovědný kámoš mého bráchy by tu už byl třikrát!“ poznamenala jsem kousavě.
„To není možné, Markéta asi někde bloudí.“
Dalších deset minut se jí střídavě mohl a nemohl dovolat. Markéta několikrát špatně odbočila, mluvila o nějakém zahradnictví, které bylo snad až u Olomouce a nakonec se její mobil odmlčel definitivně. Byly dvě hodiny. Začali jsme se bát, že někde nabourala, protože přestala brát mobil. Nakonec se ale v dálce objevil šedý sporťák. Hurá!

Radovali jsme se ale předčasně. Sporťák? Vždyť měla přijet kombikem oktávkou…
„Ahoj,“ pravila Markéta nejistě. „Ale Kamil říkal, že jste jenom dva.“
„Ne, jsme čtyři a máme tři kufry.“
„To máme problém,“ poznamenala zamyšleně s pohledem na zadní sedadla. Byly na něm dvě dětské sedačky. V malém zavazadlovém prostoru pak velký nákup, balení šedesáti kusů plen a in-line brusle. Cesta zpět to byla zajímavá. Holky měly vzadu každá na klíně dětskou sedačku, já kufr, Tomáš vepředu druhý a ten třetí se nějak podařilo narvat k plínkám. Komfort to tedy zrovna nebyl. Jako byste narvali pět fretek do krabičky od autorádia.

Večer jsem zbystřila, když jsem v kuchyni vařila hovězí vývar a zaslechla zprávy:
„Na Brněnském letišti dnes došlo k nehodě. Letadlo společnosti Travel service sjelo při přistávání z dráhy a podařilo se ho vyprostit až za pomocí těžké techniky…“
„No vida! Hned se mi zdálo, že stojí nějak divně!“ vzpomněla jsem si na situaci na přistávací ploše.


Epilog
O dva týdny později:


„Tady píšou, že když si adoptuješ dítě, které chodí do základky, tak na něj platíš asi tři tisícovky ročně a když už chodí na střední a bydlí na intru, tak asi sedm,“ četla jsem směrem k Tomovi ze stránek sdružení ACET ČR, co se stará o adopci dětí v Ugandě. Ta spousta žebrajících dětí, co jsme v Egyptě a Jordánsku viděli nás nenechala v klidu.
   
Ono se tomu nedá říkat adopce, prostě si vyberete dítě, kterému zaplatíte vzdělání. Jakápak adopce. Jenže zádrhel je právě v tom, koho vybrat. Měla jsem před sebou několik dětí z Ugandy, které by potřebovaly pomoct, protože nemají ani na jídlo, natož na vzdělání. A teď vybírejte, komu ty peníze pošlete… to je skoro Sophiina volba. Je na tom hůř ten, co má osm sourozenců, ale oba rodiče žijí nebo ten, co má jenom jednoho bráchu, ale jsou sirotci? Dotazníky obsahují i takové údaje, jako jestli mají doma postel, umyvadlo, lžíci, kartáček na zuby, talíř a kolik jídel denně mají. U většiny je napsáno „No“ a u jídla maximálně jedno.

Původní představa byla, že zasponzorujeme nějaké opravdu malé dítě bez rodičů a postaráme se, aby dokončilo vzdělání a mělo nějakou budoucnost, ale realita je taková, že daleko více dětí k adopci je ve věku 13 - 15 let, které už někdo podporoval, ale pak se na to vykašlal, neposlal peníze, oni skončili školu třeba ve druháku a na třeťák nemají. Musí  rok stát, než se najde někdo jiný, díky komu tu školu dokončí. Někdy se ale nikdo nenajde a tak je to všechno vlastně nanic. Takové dítě bývá  z rodiny, kde je dětí spousta, ale oni ze svého středu vyberou jednoho, které se pokusí nechat vystudovat. A takové dítě pak po ukončení studií živí celou rodinu. Takže mám před sebou Bubalu, Mulopu a Walushu. Pročítám suché neosobní informace, za kterými se dá tušit  dost děsivé pozadí. Stačí dvacet korun denně a jeden z nich může mít úplně jiný život.


Epilog
http://blog.hedvabnastezka.cz/ACET/Svetlo-pro-Ugandu-2009

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Aglája', 14.10.2009 21:49.

Názory čtenářů
05.10.2009 08:29
stanislav
Aglája napsal(a):
Díky všem za trpělivost :o))
já se na to chystám pořád. závěr eposu si nechci nechat utýct, ale bojim se to přečíst, abych pak neplakal, že to končí.
05.10.2009 08:43
Aglája
stanislav napsal(a):
Aglája napsal(a):
Díky všem za trpělivost :o))
já se na to chystám pořád. závěr eposu si nechci nechat utýct, ale bojim se to přečíst, abych pak neplakal, že to končí.
Ach, ty duše citlivá...
:o)
05.10.2009 08:50
stanislav
dneska na to vlítnu!
05.10.2009 13:27
Aglája
Pan Japko napsal(a):
jo, dá se to přečíst:-)
Se mi z té chvály klepou kolena :o))
05.10.2009 13:28
Aglája
sokrates napsal(a):
gut :-)
Nějakou ikonku si hoď, ať je to pestřejší :o))
06.10.2009 15:19
Yfča
*
06.10.2009 19:25
Aglája
Yfča napsal(a):
*
Vidíš, slibovala jsem ti jenom deset pokračování a nakonec tohle :o))
06.10.2009 21:53
Yfča
 
Aglája napsal(a):
Yfča napsal(a):
*
Vidíš, slibovala jsem ti jenom deset pokračování a nakonec tohle :o))
Já bych brala klidně i další díly... ;o))
07.10.2009 22:14
sokrates
Aglája napsal(a):
sokrates napsal(a):
gut :-)
Nějakou ikonku si hoď, ať je to pestřejší :o))
žádnou nemám a nic mě nenapadá ... a když já byl tak malej jak ty, tak ještě ani nebyly foťáky :-P
08.10.2009 08:04
myšák
Aglája napsal(a):
patafyzik napsal(a):
fajn
mniááu
:o))
písk
09.10.2009 07:12
Montrealer
Konvalina napsal(a):
Na závěr celého vyprávění kulička *
(kdy pojedeš zase na dovolenou?)
09.10.2009 15:29
Aglája
Montrealer napsal(a):
Konvalina napsal(a):
Na závěr celého vyprávění kulička *
(kdy pojedeš zase na dovolenou?)
Jo, tak to je ve hvězdách. jestli bude dobře, tak za rok :o) Ale jestli si chceš počíst, tak za měsíc mi vyjde knížka příběhů o různých pejscích z útulků a zatoulaných kočkách. Tak ti pak dám vědět.
14.10.2009 11:16
Janina Magali
...tak jsem se tu konečnš taky dostala...:)
Opravdu super vyprávění...moc dobře se to četlo....:)
A jak dopadla ta adopce - Bubala, Mulupa nebo Walusha..?
14.10.2009 15:16
Haber
ach* jaj* s tou sophiinou voľbou* som na makko*
14.10.2009 21:34
Aglája
Janina Magali napsal(a):
...tak jsem se tu konečnš taky dostala...:)
Opravdu super vyprávění...moc dobře se to četlo....:)
A jak dopadla ta adopce - Bubala, Mulupa nebo Walusha..?
Úplně jinak. Teď se lidi z té asociace vrátili zpátky z cest v Ugandě, takže mají nové informace, tak nakonec jedna holčička, 9 let, sedm sourozenců, polosirotek a kluk 13 let, 5 sourozenců a taky polosirotek. Včera jsem zrovna posílala smlouvy. Snad jim to k něčemu bude.
14.10.2009 21:35
Aglája
Haber napsal(a):
ach* jaj* s tou sophiinou voľbou* som na makko*
Prý je lepší pomoct jednomu z tisíce než nikomu z tisíce.
15.10.2009 11:04
Janina Magali
...sorry...nedalo mi to...když jsem tenhle vtip viděla...vzpoměla jsem si hned na tuhle diskuzi...:)



...snad to rozluštíš..:))
15.10.2009 13:54
stanislav
ten vtip je hustej!
17.10.2009 10:19
way
páčia sa mi tvoje prózy, celkom fajn čítanie
17.10.2009 11:12
Aglája
way napsal(a):
páčia sa mi tvoje prózy, celkom fajn čítanie
Díky:o)
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)