Dílo #59555
Autor:PaJaS
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:22.09.2009 11:11
Počet návštěv:2118
Počet názorů:8
Hodnocení:3 1 1 1

Prolog
... Jindřišská věž 21.9.2009
Symfonie luk a polí

Ludvík vystoupil z vlaku na pražském hlavním nádraží a hned se ztratil. Davy lidí se prodíraly k rychlíkům, osobákům, mezinárodním i lokálním spojům, dokonce i slavné Pendolino stálo na třetí koleji. Další lidé se snažili dostat z vlaku do metra, na tramvaj a nebo autobus. A v tomto mumraji, v tomto lidském mraveništi stál Ludvík. Poprvé v Praze. Stověžaté. Matce měst.
"Počkám, až se to tu trochu uklidní a pak vyrazím ven," slíbil si, protože se mu nechtělo prodírat se lidskou řekou k východu, který před sebou pouze tušil. Jenže minuty plynuly a lidí neubývalo. Jako by tam někde vpředu byl lidský pramen, ze kterého tryskají davy mladíků v kapsáčích a mladic v džínách, matek od dětí v kostýmcích a otců v oblecích, babiček v šátcích a dědů s holemi.
"Tak nic, no," povzdechl si v duchu Ludvík, přitiskl se ke stěně a pomalu postupoval proti proudu. Netrvalo dlouho a ocitl se v hale. Velké hodiny ho upozornily, že by se už neměl dlouho rozhlížet. Je čas jednat! Rozhodl se tedy oslovit jednoho staršího pána, který neutíkal se dvěmi francouzskými holemi dostatečně rychle.
"Dobrý den, promiňte, jak se dostanu k Rudolfinu?" Stařeček se zastavil, změřil si ho zkoumavým pohledem a ujistil se, zdali slyšel dobře.
"K Rudolfinu?"
"Ano prosím, k Rudolfinu," zopakoval svou prosbu Ludvík. Stařík se zamyslel.
"No nejlepší to bude asi metrem – přestoupíte na Muzeu a vystoupíte na Staroměstské. Vy jste poprvé v Praze?"
"Ano. Poprvé."
"Tak pojeďte se mnou. Já jdu na metro taky a řeknu vám, kdy vystoupit." Jak mu byl Ludvík vděčen. Stařík nasadil poměrně ostré tempo na to, že měl dvě hole. Ale Ludvík pochopil, že kromě opory mu sloužily jako zbraně. Nikdo nechtěl dostat duralovou trubkou do holeně a tak měl stařík před sebou neustále cestu volnou. Nastoupili do metra a už zase vystupovali. Schody nahoru, dolů a znovu do metra. Ludvík se ani nenadál a dostal pokyn: "Teď vystupte!" Nestačil ani poděkovat a byl venku. Zamávali si se staříkem a souprava odjela do tunelu.
V podzemí byl šrumec trochu menší než na nádraží. Najednou Ludvík uviděl drobného mužíka, jak nese pouzdro s violoncellem.
"Ten bude určitě vědět, kde je Rudolfinum," blesklo Ludvíkovi hlavou. Rychle ho dohnal a jemně chytil za rukáv.
"Promiňte, pane," oslovil hudebníka šeptem. "Mohl byste mi prosím říci, kudy se dostanu do Rudolfina?"
"Jasně – pojďte se mnou," odvětil muž. "Také tam jdu. Ale pospěšte si – za chvíli mi začíná zkouška." Cestou se seznámili a hudebník byl mile překvapen, že v metru narazil na kolegu, který navíc bude dnešní večer řídit jejich hudební těleso.

"Pane kolego – tomu říkám úspěch," rozplýval se ředitel filharmonie spolu s dalšími manažery na večeři po koncertě. "Přiznám se vám – už dlouho jsem neslyšel tak kvalitní dílo současného autora." Ludvíka chvála samozřejmě těšila, cítil se však trochu nesvůj. Když se nějakým způsobem dostalo jeho dílo do rukou provozního, ten nezaváhal ani minutu a hned ho doporučil. Pak už to šlo ráz na ráz. Schůzka v Ludvíkově rodném městečku, podpis smlouvy a dohoda, že zároveň svůj kus bude i dirigovat.
"A já mám nápad," ozval se provozní. "Podepíšeme s Ludvíkem dlouhodobý exkluzivní kontrakt a on bude skládat výhradně pro naši filharmonii. A i dirigovat." Několik páru očí se upřelo na Ludvíka, až se začervenal.
"Dobře," souhlasil a hned si plácli.

Ludvík seděl u okna v bytě, který mu přidělili, a bylo mu smutno. Dostal spoustu výhod a byt v šestém patře s výhledem na sídliště byl jednou z nich. Ale také se od něho požadovaly výsledky. Měl dva týdny na to, aby přinesl nějaké základní hudební myšlenky, které potom detailně zpracuje do symfonie. Jak jednoduché. Doma si sedl na mez za vesnicí a noty mu samy skákaly do osnovy. Ale tady? Na stole před ním ležel prázdný notový papír a on ani po několika dnech nevěděl, zdali začít houslovým nebo basovým klíčem.
Vzpomínal na maminku. Oba jeho rodiče byli velmi hudebně založeni a vzdělaní. Tatínek hrál v orchestru na trubku a troufl si i na velmi složitá sóla. Maminka zpívala a její mezzosoprán dokázal pozvednout kvalitu každého hudebního dílka. Na mateřské se však plně věnovala malému Ludvíkovi. Zpívala mu, pouštěla koncerty a vozila ho v kočárku na procházky po okolí. Děťátku se tam dobře usínalo – v tichu, kde jediný zvuk vydávaly hustá pokrývka trávy nebo klasy pšenice, vlnící se ve větru. Jednou adaggio, jindy zase allegro. A svoje první dílko napsal právě na mezi polem dozrávajícího žita a loukou, na které se pásly krávy. V Praze měla velký úspěch – asi právě kvůli místní absenci travnatých ploch a lánů obilí. A teď Ludvík seděl u okna, díval se na hemžení lidí a jediný zvuk, který slyšel, byla projíždějící auta a autobusy.

"Ale to jste nás zklamal, pane kolego," protáhl obličej ředitel. "My jsme vám tolik věřili a po dvou týdnech ani notička?" Ludvík svěsil ramena.
"Omlouvám se, ale nějak mi to psaní nad sídlištěm nejde," zašeptal.
"Tak co s tím uděláme?" zeptal se ředitel významně. "Čas se nám krátí a termín koncertu se pomalu blíží."
"Nechte mě odjet na několik dní domů," zaprosil tiše. "Slibuji, že něco určitě přivezu."
"Dobrá tedy," svolil po chvíli přemýšlení ředitel. "Sice jsem myslel, že vám zde připravujeme nejlepší podmínky, ale asi jsem se zmýlil. Kdyžtak mi zavolejte, jak postupujete." Ludvík slíbil a za pár hodin už seděl ve vlaku domů.

Hned druhý den bylo ideální počasí na tvorbu nesmrtelného díla – trochu pod mrakem, ostřeji foukalo a občas spadla i kapka. Ludvík vyrazil s blokem ven a našel skvělé místo – úzkou cestičku za lesem, která se vinula krajinou. Lehl si na zem a z jedné strany se k němu nakláněl ještě nezralý oves, z druhé ho lechtala tráva s lučním kvítím. Na chvíli zavřel oči a vrátil se ve vzpomínkách do dětství.
"Maminko, maminko," povzdechl si po chvíli a vzal do ruky papír. Za chvíli druhý a třetí. Když se začínalo stmívat, měl už pěkný kus symfonie hotový. Ten den usínal s pocitem dobře vykonané práce.
Druhý den pokračoval a stejně tak i dalších několik dní. Samozřejmě zavolal řediteli filharmonie a ujistil ho, že se brzy uvidí a přiveze s sebou část slíbeného hudebního dílka. Když však znovu cestoval do metropole, vezl v aktovce kompletní a dokončenou symfonii.

Na třetí zkoušku se ohlásilo celé vedení – prý chce slyšet nejnovější novinku, kterou bude filharmonie hrát. Ludvík zavřel oči a znovu viděl sklánějící se klasy i jasně zelenou trávu, bzučící včely i pestrobarevné motýly. Jeho gesta získala razanci a orchestr ze sebe vydával to nejlepší. S posledním tónem všichni zůstali bez hnutí a nechávali v sobě doznít ten úžasný zážitek.
"Bravo," vstal ředitel a tleskal. "Úžasné." A už se hrnul na pódium. "Ještě lepší než ta minulá. Já jsem věděl, že mě nezklamete." Plácal Ludvíka po ramenou a ten se jen usmíval. Přišli i ostatní a blahopřáli mu.
"Co vlastně dáme na plakáty?" zeptal se někdo v davu. "Jak se tento skvělý kus jmenuje?" Ludvík se zamyslel.
"Dejme tam symfonie luk a polí.

Epilog
PaJaS

Názory čtenářů
22.09.2009 12:04
patafyzik
hm
22.09.2009 13:42
MartinZ
Kde jsem tu povídku jen slyšel?:-))
22.09.2009 13:53
spysovatel
Naivní a prvoplánová záležitost, navíc s dopředu prozrazeným koncem. Úděs, je mi líto.
22.09.2009 15:28
Pan Japko
mě to bohužel nezaujalo
23.09.2009 17:30
PaJaS
 
Konvalina napsal(a):
spysovatel napsal(a):
Naivní a prvoplánová záležitost, navíc s dopředu prozrazeným koncem. Úděs, je mi líto.
Je to náhodou hezky napsáno!* A prvoplánovitá záležitost? Dopředu prozrazený konec? Kde to vidíš, spyyysovately? Nebo ty snad víš, vo co go?! Taky píšeš na každé setkání do věže? Pokud ano, napiš to líp, kritizovat umí každý.
Dík, že ses mě zastala, Konvalinko...

spysovateli - v pohodě, nečekám, že oslovím každého a bude se líbit všem. Pokud jsi telepat, tak je ti jasné z prvních řádků, co bude na konci ;-)) Dík za názor...
23.09.2009 17:34
PaJaS
 
spysovatel napsal(a):
Naivní a prvoplánová záležitost, navíc s dopředu prozrazeným koncem. Úděs, je mi líto.
mimochodem - chtěl jsem se podívat, jak vypadá kvalitní záležitost u mého kritika a v dílech máš prázdno. Hoď sem něco ze svého šuplíku a pochlub se... pošli mi pak avízo, nejsem tu tak často...
25.09.2009 09:34
Pomerančová
příjemné čtení po ránu :-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)