Tato báseň vznikla na popud břízy do jeho soutěže O nejdepresivnější báseň tohoto podzimu. Dočetla jsem se, že uzavírka má být 24.11., tak jsem si řekla: "Pohoda. Mám čas i já něco zplodit." Bylo hotovo a když jsem to chtěla sem napublikovat, tak jsem zjistila, že už to do soutěže dát nejde. Když jsem se tam ještě jednou pořádně podívala, tak bohužel v nastavení bylo, že Nominace končí 18.9. Nakonec jsem to zmeškala o jeden den. Jaká škoda a to jsem si zase jednou chtěla tak moc zasoutěžit. Co se dá dělat, tak to sem dávám jen tak mimosoutěžně. Neumím psát básně s velkým B a tak je to jen taková výpravná říkačka.
Světlo a stín
Slunce na obloze se točí, za ním vesele moje oči. Ani si zrak necloním rukou, protože oči mé radostí pukou.
Však náhle přeběhl po obloze velký mrak. Není to snad velkolepě zlý drak? Šero a stín děsí můj klín.
Teď oblohu rozčísl blesk, uši mé ohlušil veliký třesk. Jsem schovaná pod peřinou, tady mne mé přízraky nedoženou.
Děkuji za podporu. Nedělám si ale velké naděje, že bych se s tímhle umístila na předních místech. Držím se spíš hesla: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. ;-)
Já vím, že to není správně, ale v rámci básnické licence se to snad dá přežít. Věř mi, že si tu slovo pukou opakuji od včerejška stále dokola, chvílemi ho odsuzuji a chvílemi se ho nemohu nabažit. ;-)
Já vím, že to není správně, ale v rámci básnické licence se to snad dá přežít. Věř mi, že si tu slovo pukou opakuji od včerejška stále dokola, chvílemi ho odsuzuji a chvílemi se ho nemohu nabažit. ;-)