Vypoulený oči tramvají okusují stíny a výlohy, ty zmalovaný kolombíny majáky ulic blikají
Pouštím plivance po vodě počítám lásky, těla kamenné vdovy, žebráky u kostela počítám půllitry - kříže u cesty a pihy ve tváři té mé barokní nevěsty
Víš miláčku, chtěl jsem být píšťalou ve varhanech u sv. Jakuba a možná, že křídlovkou protože plechy byla vždycky poctivá muzika a třeba heligonkou co tóny polyká když v lokále Na Výsosti loupe ten svůj funébrmarš s vysokým "cé" mezi kosti
A tak počítám... počítám do dvanácti víc nedovedu dvanáct hodin má šichta Ukrajinců dvanáct bylo těch, co se otočilo zády těžká je na první a dvanáct taktů - je blues duhovej autobus co přejel bláznům nohy
Počítám lazarety vajglů na hospodských stolech alimenty nenarozených dětí, které vyřízli... kávová zrnka v očích cikánské princezny počítám prázdná místa mezi dny
...protože
Bůh je lichvář co dává na úrok, který se nedá splatit a tak v křečích rakoviny na konci... umírají stáda dlužníků
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Faun', 02.08.2011 23:25.
Tohle mě moc neber. Ne, že by urazilo, začátek je docela dobrá věc ... ale druhé části myslím úpravy neprospěly. Zvlášť závěr je na můj vkus až násilně ... sociálně protestující? Navíc se mi v tom k závěru ztratil rytmus a už vůbec se mi tam nehodí vyříznuté nenarozené děti.