Dílo #59059
Autor:Mario Czerney
Druh: Tvorba
Kategorie:Jiné
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.08.2009 04:15
Počet návštěv:4883
Počet názorů:42
Hodnocení:13 4 1 4
Patří do archívu:<Soukromý> Aglája: K uchování na horší časy,
<Soukromý> vk: vk,
<Soukromý> Natasha: Záložka

Prolog
Seeds of Light (5:44)
zkáza hmoty
  Ani nebyla ještě půlnoc a já si všiml, že je všude kolem mě neproniknutelná tma. Ve všech oknech byl zatažen závěs nebo spuštěna roleta, a za sklem byla tma. Nebo stín prázdnoty. Dusný letní večer. Něco se stalo.

  To ticho. To prázdno. A stále ten neklid skleněných očí, ta marnost stružek vzpomínek mokvajícího jódu v sáčku se solí, jejich váhavost a jejich vysušující tíseň, bezmocná okázalost sentimentu. To prázdno potichu vytvářené po nocích sebereflexe a krátkých bezbarvých pohledů do budoucnosti. Šeď rán pracovního týdne a jejich zdvořilá lhostejnost k životu nebo smrti.

  To ticho. Nejdřív zmizel sousedovic kocour. Přestal jsem ho vídat, přestal jsem ho slyšet. Zmizel. Říkal jsem si, že už je po něm; byl starý a pospával celý den na okně, po nocích intenzivně mňoukal na každý pohyb svého stínu. Pak zmizel soused. Byl to docela sympatický člověk, takový ten typ co se nestará o druhé, miluje svoji ženu a jezdí každý víkend na chalupu rozjímat svůj sen. Zmizela taky sousedka, jeho žena, uječená a rétorická, v zárodcích něžná až stydlivá, místy harmonicky vulgární až nečistá.
  O patro níž se ztratil student angličtiny. Byl vždy unavený, nesdílel na internetu svá data s jinými uživateli a neřízeně neholdoval alkoholu. Byl mnou dvakrát spatřen s dívkou v červených brýlích, která nosila na sněhově bílém krku blyštivé korále a nevšimla si ani jednou mého dotěrného nezájmu. Dívka zmizela taky. Korále jsem si schoval, ale kam, to už si nevzpomenu. Jakoby zmizely.
  Zmizela ta stará žena naproti v okně. Démonicky tlustá a stále v hustém zátarasu záclon převlíkající se. Tiše výstřední až melancholická, komicky krásná a melodická. Zmizel její muž, ošklivý, hrubý a zvědavý pragmatik, perverzní vykradač klidu s křišťálovým zrakem. Zmizela správcová. Přísná v zárodku, hloupá napovrch, osamělá a nervózní. Zmizel soused za druhou zdí. Hašteřivý a sexuálně zdatný prosťáček, flegmatický a usměvavý, přímočarý samotář.
  Zmizel ruský pár, eroticky rozladěný, nedůvěřivý a samolibý. Zmizelo jejich dítě. Bývalo nepokojné, plačtivé v obrysech, něžné ve skicách a  stejně nedůvěřivé  jako jeho rodiče.
  Zmizel krámek a s ním i čínská rodina. Zmizel malý čínský chlapec. Upřímný a bezelstný, otravný někdy až příliš. Zmizela jeho maminka, kouzelná naivní zmije s ladnou šíjí. Zmizel jeho otec, bravurní obchodník, nesympatický na první pohled. Zmizela jeho babička s rysy anděla. Zdvořilá saň. Zmizel jeho dědeček. Utrápený a šikanovaný, chytrý jak opice.
  Zmizelo schodiště.  
  Zmizeli hosté z restaurace na dvoře. Zůstalo po nich ticho. Kurážné a výmluvné. Zmizel kuchař. Záhadně obyčejný vysoký tlouštík s náturou misionáře. Zmizely číšnice. Zmizely jejich krátké sukně a šustění jejich poletujících vlasů, (pohozené účtenky, nečitelné cifry na nich), jejich úsměv zmizel, líčený a přesto taktní. Neurčité výrazy pohrdání i jejich tácky s pitím zmizely. Zmizel bezdomovec u mých dveří. Agresivní v kolenou, prchlivý a staromódní ve tváři. Zborcený a zaházený. Zmizel ten vysoký postarší černoch s bílými zuby, bílým obočím a bílými vlasy, zmizel se všemi svými nástroji, potichu zmizel. Nechutně přitažlivý netvor.
  Zmizela hejna racků u Vltavy.
  Vyběhnu z komplexu domů Hlávkových a vidím tu spoušť. V krabičce od cigaret, do které nechtíc kopnu, najdu těsnopisem přepsaný Ajvazův román Prázdné ulice. Michal Ajvaz taky zmizel. Zmizelo všechno, co jsem znal. Zmizel taxík, nástupní ostrůvek, zmizelo prostranství před McDonaldem, zmizel kontajner na sklo, pospíchající dav, zmizely skupinky umořených turistů. Zmizel všechen zápach, hustý a trpělivě se rodící. Zmizela slečna s dobrmanem, kratochvíle v obojku honěná špínou města. Zmizela prostituka, razantní a přehnaně zmalovaná, zatracená a veselá, nesmlouvavá. Nakažená.
  Španělský gigolo i se svou  masivní taškou na olivy. Rezavý hrnec v podkroví zmizel, zmizela z něj voda, zmizely z něho díry i s malířem. Malířova touha tvořit zmizela též.
  Několik extravagantních finských heavy-metalových kapel zmizelo, bubínek, pastička na krysy, ohňostroj nad městem, narkoman v průchodu, ručník nad plynovými kamny v baru. Zmizel další taxík, zmizela cesta po které jezdil. Zmizela  vakuově balená pšeničná kaše v dílně s biomasou, zmizela knihovna vedle dílny. Všechny knihy s ní. Zmizelo páčidlo, trezor, zmizel vyšetřovací spis, zmizel i zrzek v pantoflích a jeho soustava reproduktorů zmizela.

  Já přesto, a to přísahám, sahám na studenou  kovovou secesní kliku a otevírám dveře. Když otočím kohoutkem, omývá mé dlaně voda a příjemně chladí. Vítr tu je taky, to když otevřu okno, prohání se bytem, převrací vše co mu překáží nebo jen mine. Nezazlívám mu to. I světlo tu je, když se dotknu vypínače, ozařuje můj psací stůl.
   Otevřu-li kazetu se šperky paní domácí, čtu si záhadný vzkaz, na jehož konci je místo podpisu jen vyhrůžka v podobě deset tisíc let starého otisku  listu v kameni. A ve spodním patře, pod tenkou přepážkou z exotického dřeva, najdu dopis s milostným textem, který se mi pokaždé, když si ho přečtu, rozpije do žhavých uhlíků, později pak pláčem v bahno promísí: "...někdy tě zase vezmu za ruku a ukážu ti tajný pražský podchody a uličky tak křivolaký, že  jen slunce bude vodítkem, a též stromy tak košatý, že jen ptáci vědí, kolik větví mají a kde končí, končí-li... Déšť  mírně studený rozprostřu do tvých vlasů, že si nebudeš jistá, je-li to milenecký neklid nebo už k nám do kraje zima přišla..."

  Něco se stalo. Ohřívač vody vydává podivné zvuky. Dospím a uvidím, co doopravdy všechno a proč zmizelo. Snad mi strach z toho, že tím mizejícím jsem vlastně nebo to , usnout dovolí. Na chvíli usnout, to by se teď hodilo. Jen kdyby ten bojler na chvíli zmlknul. To pískání už se nedá vydržet.
Epilog

Počet úprav: 9, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 19.08.2009 11:36.

Názory čtenářů
20.08.2009 11:12
stanislav
stromors napsal(a):
josefk napsal(a):
hlavně, že nezmizel McDonald :)
v mekáči jó mekáči. jinde neni líp.

ať žije literární kritik Narvah, co mile a upřímně autorovi řekne, kde ho tlačí botka.
20.08.2009 11:31
Natasha
Vrátím se.
20.08.2009 11:43
narvah
 
stanislav napsal(a):
stromors napsal(a):
josefk napsal(a):
hlavně, že nezmizel McDonald :)
v mekáči jó mekáči. jinde neni líp.

ať žije literární kritik Narvah, co mile a upřímně autorovi řekne, kde ho tlačí botka.
ať žije fajtr sten!
20.08.2009 12:03
stanislav
Natasha napsal(a):
Vrátím se.
a pošleš mi avízko potom?, viď, že pošleš....
20.08.2009 12:40
stromors
Natasha napsal(a):
Vrátím se.
výhrůžnýýý koment od intelektuálky! :)
20.08.2009 15:36
Natasha
Nejdřív napíšu, co si myslím já, a potom se podívám co si myslí jiní.

Já se vlastně zlobím. Protože ten text má pro mě našlápnuto k výraznému nadprůměru, ale proč je to krucinál tak vyšperkováno a vyadjektivováno (až jektám)?
Strašně by pomohlo, kdybys ukrotil svou spontánní potřebu nahrnout na čtenáře mraky mizejících lidí s jejich (často zcela nepotřebnými) charakteristikami. Ten koncept mizení je bezvadný. Napráskat to tam. Vybudovat příběh pevným tahem a neuklouznout z něj.
Ale takhle je výsledek bohužel ornament, (sebe)okouzlení.

Soundtrack hraje pro Tebe, sluneční průhled...no, je pro mě moc hezký, typický člověčí posun skutečnosti ke kýči.
Dal sis záležet - až moc. Být to blíž čisté linii příběhu, tak tleskám. Což Ti samozřejmě může být putna. Což prostě mrzí mě.
20.08.2009 15:39
Natasha
Hmmm, a koukám, že se nás shodlo víc.
20.08.2009 15:44
stanislav
Natasha napsal(a):
Hmmm, a koukám, že se nás shodlo víc.
ale tys to řekla nejkrásněji, protože jsi mazaná všema mastma...  a máš za ušima!
20.08.2009 18:48
stromors
stanislav napsal(a):
Natasha napsal(a):
Hmmm, a koukám, že se nás shodlo víc.
ale tys to řekla nejkrásněji, protože jsi mazaná všema mastma...  a máš za ušima!
20.08.2009 20:51
narvah
tak ;)
21.08.2009 10:46
Lubor Libý
Já bych k tomu přece jen něco ještě podotkl - shoda panuje nad nápadem, ten je i podle mě skvělý, je tu ale téměř všeobecná výtka stran provedení: i to je podle mě z velké části pravda, řečeno citátem "Ale takhle je výsledek bohužel ornament, (sebe)okouzlení." Přesto - to vstvení přívlastků, ta adjektivizace za to nemůže, z hlediska stavby textu mi připadá v pořádku (připomněla mi Zábranův překlad Erenburgova Bouřlivého života Lazika Rojtšvance, kde kupovitá mračna adjetiv dokonce zastiňují děj, dalo by se říct, že forma vítězí nad obsahem na celé čáře, a přesto je ta kniha čímci okouzlující). Já bych ten Mariův text takhle šmahem neodsuzoval - jasně, Psi byli lepší, ale i tohle má právo na život a případnou autorskou korekturu s časovým odstupem. I kdyby jen protože by byla škoda toho nápadu.
21.08.2009 13:01
stromors
Hm, LL, já nemám chuť brát ale tento text vážně :O)
21.08.2009 17:51
stanislav
lazik rojtšvanc je uplně jiná liga. docela vejrám na to, že to někoho napadlo u týhle věci...  
22.08.2009 08:47
Lubor Libý
 
stanislav napsal(a):
lazik rojtšvanc je uplně jiná liga. docela vejrám na to, že to někoho napadlo u týhle věci...  
jen v souvislosti s tou nadmírou přívlastků, jinak je to samozřejmě jiná liga, možná i jiný sport:-)
22.08.2009 09:42
stanislav
Lubor Libý napsal(a):
 
stanislav napsal(a):
lazik rojtšvanc je uplně jiná liga. docela vejrám na to, že to někoho napadlo u týhle věci...  
jen v souvislosti s tou nadmírou přívlastků, jinak je to samozřejmě jiná liga, možná i jiný sport:-)
dobře, tím se to vysvětluje. již se nebudu divit.
08.10.2009 04:56
Mario Czerney
Jsem moc rád, že se vám to líbilo. Překvapili jste mě. Děkuju.
08.10.2009 07:36
muclicka
)
08.10.2009 09:06
Aglája
:o)) Tož, vitaj.
08.10.2009 10:10
Pan Japko
 
Mario Czerney napsal(a):
Jsem moc rád, že se vám to líbilo. Překvapili jste mě. Děkuju.
nazdar!
10.10.2009 23:29
Eidetick
To mizeni je dobry a ty charakteristiky se mi prave libili (takze v tomhle s natashou zas tak nesouhlasim) ... mizelo zbytecne moc veci. Kdyby mezi mizenim bylo neco jinyho nez mizeni, ctenar by pak mel vic podezreni, ze ted to nezmizne a mozna by to bylo lepsi, ale mozna ne...

Bez tehle vety: "Na chvíli usnout, to by se teď hodilo. Jen kdyby ten bojler na chvíli zmlknul. To pískání už se nedá vydržet." by mi pointa prisla jasnejsi, ale je dost mozny, ze pointa byla prave v ni a ja to nepochopil.

Fajn vec a dobre napsana, cetlo se to samo...
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)