donnův byt |
Za zdí jsou zrovna slyšet nějaké neznámé hlasy: to zas Ir Donn pronajal svůj byt ke vzkříšení marnosti.
Ženský sten však rozeznávám jasně: patří prostitutce Heleně a sděluje podél stěny něco ve smyslu: pojď ke mně blíž, můj Stvořiteli, znám tvé tajné prosby. I pozpátku.
Takhle nějak to vždycky začne, když nemohu spát. Ležím na břiše a ruce mi sedají na podlahu. Pod polštářem hlava a na polštáři svícen. Ještě že mívám otevřené okno; zapletu se do vlajících záclon, ukrojím dílek ticha z řevu ulice a do vlasů smotám vosk. Jsem syn Daidalův. Už je to tak zařízeno.
Flétna éterického byrokrata Kuzmy Vasiloviče vyvhrne do prostoru folklór Podněsterské republiky. Každou chvíli mu to přinesou.
Vše je připraveno k rozhovoru. Chvilku v té poloze zůstanu, a schválně, že se nestane vůbec nic.
Donn se pak k ránu (v pruhované košili) vrací domů, oželel několik příležitostí a zařekl se, že už to nikdy neudělá. Donn má dnes místo uší dva granáty; promluví-li někdo na něj, exploduje. Mlčte. Teď je důležité mlčet. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|