Čtveřice mladíků došla k vraku velké parní lokomotivy, která stála na zarostlé koleji nedaleko plotu, co ohrazoval areál železničního muzea.
„Tahle lokoška dojezdila už před hodně dávnou dobou,“ mínil David.
„Hodí se akorát tak do starýho železa. Jen by mne zajímalo, proč takovejhle vrak je vystavenej u vchodu,“ řekl Lukáš.
„Třeba je tady jako varování, jak mnohé historické věci u nás můžou dopadnout,“ ozval se David.
„Možná, že by šlo z tohohle něco vodmontovat,“ řekl Patrik, když vylezl na plošinu lokomotivy.
„No vida, vnitřek kotle parní lokomotivy jsem ještě nikdy neviděl,“ pronesl Petr, který vlezl do vnitřku lokomotivy předkem.
„Vy dva radši nikam nelezte nebo se ta lokomotiva úplně rozpadne!“ vyhrkl Lukáš.
„To bychom museli mít autogén!“ ozval se z nitra kotle Petr.
„Do čeho tam tak vejráš?“ zeptal se David, když spatřil na plošině ohnutého Patrika.
„Tady do toho se házelo lopatou uhlí. Do prde…!“ vyhrkl Patrik, jehož hlava spočívala v otvoru, který měl po stranách železná rozevírací dvířka.
„Co se děje?“ zeptal se David s potutelným úsměvem.
„Krucinál! Ty dvířka, se nějak zasekly!“ dostalo se mu odpovědi.
„Co tě to napadlo tam strkat hlavu?“
„Hele, rozevři je!“
„Moment. Nejdřív si tě ale vyfotím.“
 Mezitím se Petr začal protahovat dírou v boku kotle, ale v ní náhle uváznul.
„Co to tam vyvádíš?“ zeptal se jej Lukáš.
„Co asi. Snažím se vylízt!“ řekl naštvaně.
„Davide, pujč mi ten foťák!“ zvolal poté Lukáš.
„Vopovaž se mne fotit!“ vyhrkl Petr, jemuž se stále nedařilo dírou vylézt ven.
„Fotky to budou celkem zajímavý. Usmívej se!“ řekl škodolibě Lukáš, který už v ruce svíral fotoaparát.
„Počkej, až vylezu!“ rozkřikl se na něho poté, co ho dvakrát vyfotografoval.
„Au! Co děláš!“ ozval se výkřik Patrika, jenž měl stále zaklíněnou hlavu v otvoru.
„Snažím se ty dvířka rozevřít. Ale voni jdou spíš k sobě než vod sebe,“ sdělil mu David.
„To si děláš legraci, ne!“
„Jdou ztuha, ale rozevírám je,“ řekl mu po chvíli s úsměvem David.
 Současně Lukáš pobaveně pozoroval snažení Petra, který začal být rudý v obličeji.
„Měl bys asi zhubnout.“
„Nech si ty kecy!“
„Tak já ti teda pomůžu nebo tu budeš do večera!“ řekl Lukáš a chytil ho za ruce.
„A sakra, ty dvířka už víc nejdou dát do strany,“ zkonstatoval David.
„Ty vole! Já tu hlavu ven ale nedostanu!“ vyhrkl Patrik.
„Dostaneš jí ven. Já ti pomůžu. Budou ti však drhnout uši.“
„Vopatrně!“ vyjekl Patrik, načež se ozval výkřik, když za jeho pomoci vysunul hlavu ven. Ale přitom se mu ohnuly obě uši. Za několik vteřin se rozlehl další výkřik, to když Lukáš vytáhl Petra z díry a ten se rozplácl vedle lokomotivy.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI