Viděl jsem jak náraz zvonu rozdrtil kostelní věž a celá scéna se rozpadla na tři obrazy, prach mi pokryl hlavu a stačilo jen škrtnout sirkou. Těsně před půlnocí se rozbily i čtyři souhvězdí a šly si divoce po krku. Snažil jsem se pohnout, trochu se naklonit, abych si podržel zbytek strachu než ze noc otočí na druhou hodinu ranní, ale nebylo mi to nic platný. Ráno performace mýho těla na jevišti, pro pár desítek širokejch úsměvů, několik litrů chlastu v pet láhvi, cejtim se jako by mě bodla sršeň a všechny ty holky se mi tak nelíběj, i když kolem mě běhaj v šatně polonahý. Další cigareta u popelnic, výfuk kouře dětem do obličejů, krátká omluva, útrpnej vzdech na konci trati. Timhle svym pitomim psanim nemám odvahu, chuť někam transcendovat, všímat si jako větších problémů, nezajímá mě to, obtočil bych se kolem Ajfelovky, tvrdě si dupnul na kotník z pohledů a pomalu se svez dolu až do Sény. Je půl pátý ráno a na rohu někdo v tlustym saku spálil svoje tělo. Slyšel jsem jak dítě zpívalo v koutě a potom vločky s mlíkem se rozpadly po pokoji. Nandám si kalhoty a ještě jednou naposledy pojedu do města vystřelit si obvazy z břicha. |
|