v den, kdy ze země vstala žena přišila jsem knoflík a udělala uzel a byla nahá přistižena dokonale oblá
/v ruce muže/
- dnešní /včerejškem politá/
dnes se mi nesměj že jsem dospělá hlavu mám střapatou a hranu ostrou co dlouho nedozvoní že obtékám tě jako loni a ještě mnohem dřív že nikdo nepřišel nám otevřít pak přes krk si uškrtím hada a tam, kde na mě nesmíš sahat se nejradějc rozevřu docela a jako skrz staré okno v průvanu ti v uších budu skučet pod dveřmi a lhát jak moc jsem nesmělá dnes se mi nesměj že jsem dospělá když v polštáři si nosím srdce a kolena červená jak revoluce že dáma jsem a utekl mi hranostaj a sám maluješ do mě co nemůžu spálit a na tvé skráni stále jsem malá zrovna na dotek spíš s holčičkou se sirkami a dvackou tvrdých camelek
Epilog
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Rybi', 21.06.2009 14:37.