není nic horšího než sdílení
co je to sdílení
není nic lepšího než o tom něco posdílet
začnu  individualizací základních osobnostních typů
které touhám po sdílení podléhají, či které pak jsou sdílením vynášeny do obecně nepolapitelných dimenzí
sdílnout něco z přebytků bohatství ducha vyžaduje přesvědčení  
toto přesvědčení bývá typu chronického, čili stálého a solidního, čili pevného
na druhou stranu je to právě ona chronicita
která paradoxně sdíleči svazuje ruce
svou naléhavostí sdílet takzvaně při každé příležitosti
ba co víc
kolikrát je sdíleč sám sebou přinucen ke sdílením obecným
či na míru šitým jistým skupinám potažmo kruhům/okruhům
stává se, že situace které by mohly ke sdílení vést nejenom
vyhledává ale též
iniciuje či dokonce
manipuluje ve prospěch myšlenky sdílení
ano
někdy dochází i na samotnou myšlenku sdílení
sdíleč je ochoten bránit ji zuby nehty
pocit naléhavosti roste úměrně počtu nesdílečů
jejichž počet tímto tlakem narůstá obdobně
byla by chyba mluvit hned o jakémsi začarovaném kruhu i když
to tak může vypadat
se vší pravděpodobností spočívá prevence
v jediném možném opatření a to
v kvalitním odpočinku.