Dílo #58180 |
Autor: | siorak |
Datum publikace: | 18.06.2009 08:56 |
Počet návštěv: | 1176 |
Počet názorů: | 7 |
Hodnocení: | 3 2 1 |
Prolog |
Dokončení dobrodružství s čebureky. |
|
Jak jsem dělal čebureky, aneb Siorak v kuchyni (dokončení) |
středa, 17. června 2009
17:40
Domluva zněla, že budu v šest u Jirky, ovšem právě jsem nastoupil do
tramvaje a cesta má trvat čtyřicet minut. Už jsem měl být v půlce, co
se dá dělat. Nevím, jak dlouho to fritování potrvá, obávám se, že třeba
tři hodiny. Kdoví, kolik těch čebureků nakonec bude. To v receptu
nestojí. Dorazil jsem na Palmovku, za minutu má dojet dvacet čtyřka. A
sakra! Už stojí na křižovatce! Reflexivně jsem vběhl do podchodu a beru
schody po dvou. Nic moc, na zádech batoh s těstem, fašírkou a válečkem,
v ruce igelitku s prknem na válcování těsta. Vyběhl jsem z podchodu a
tramvaj stojí na zastávce. Ještě do ní nastupují lidi. Je to tak 50 m,
ale s mou výzbrojí to nemohu stihnout. Smůla! Dveře se zavírají. chybí
mi tak deset metrů. Sklonil jsem na sekundu zklamaně hlavu a začal se
zabývat myšlenkou, kdy asi pojede další tramvaj. Stal se zázrak! Když
jsem opět zvedl hlavu, tramvaj tam stále stála a dveře byly otevřeny.
Děkuji, pane řidiči! Dobří lidé ještě žijí. Doběhl jsem dovnitř a
svalil se na nejbližší sedadlo. Měl bych sportovat, a ne vymýšlet, co
do huby. Jenže o to nejde. Jde o zábavu.
18:21
Vystupuji z tramvaje a zamířil jsem k Jirkovu bytu. Je to tak dvě
minutky. po zavolání mobilem mi hodil oknem klíče a vcházím dovnitř.
Chjo, moc dobře jsem ho nevychoval, moh by aspoň stát u otevřených
dveří do bytu, místo toho musím klepat. Snad jsou to jeho dveře. Ó
tempora, ó móres! :-)
18:40
Po nezbytném úklidu linky a umytí nádobí (sakra chlapi!) mohu konečně
rozložit vál, těsto, nádivku, dva talířky (musel jsem počkat, až úplně
vyschnou, kvůli posypu moukou). Ještě jsem zavelel do koupelny
vydrhnout ruce a jdeme na to. Vyrobili jsme deset kuliček z těsta,
velkých asi jako ping-pongový míček, jak to stojí v receptu. Uleželé
těsto opět trochu lepí, ještěže jsem zbytek mouky vzal prozíravě sebou.
Trošku jsem posypal talíř na který jsme kuličky pokládali a také vál.
Vybalil jsem nový mini válek z celofánu, trošku opláchl, a začal válet.
Lepilo se to. Nešetřil jsem posypem válu moukou a vznikající placku
pravidelně otáčel namoučenou stranou nahoru, aby se nelepila k válku.
Podařilo se mi kupodivu vcelku bez problémů uválet první milimetr
tlustou placku a hodil jsem ji na talíř. Poučený Jirka začal půlku
pokrývat fašírkou, načež mi vysvětloval, jak mám příště nakrájet cibuli
víc najemno. Po rozprostření fašírky dle mých instrukcí přeložil placku
napůl a začal ji uzavírat okrajem talířku. Dělalo se to blbě, tak jsme
vyzkoušeli hranu vidličky. Ale nejlepší nakonec bylo přitlačení okrajů
k sobě prsty. Stačilo po okraji postupně lehce přitlačovat nehty k
desce a dotlačit to bříšky prstů.
18:50
První dvě čebureky vkládám do rozpáleného oleje ve friťáku. Teplota něco více než 170°C ale méně, než 190°C.
k mému překvapení začaly čebureky dost rychle měnit barvu. Otočil jsem
je už asi po půldruhé minutě a po další půldruhé minutě vytáhl ven.
Těsto bylo proděláno dobře, ale fašírka dost na hranici. Asi jako
středně propečený steak. Trošku to ve mě vzbuzovalo obavy, ale snědli
jsme to bez problémů (zatím je mi fajn). Další jsem už nechával kolem 5
minut z každé strany. Ona zlatohnědá byla o něco tmavší, celá čebureka
křupavější (ale ne moc, tak akorát) a měkká fašírka vevnitř chutnala
skvěle! Spadl mi kámen ze srdce. Povedlo se! Mezitím přišel pan Z.
otec, spolubydlící s Jirkou a svým synem Zdeňkem v jednom bytě, takto
jaderný fyzik, jak jsem se dozvěděl později. Nabídl jsem mu dvě
čebureky, a myslím, že mu chutnaly, protože neprotestoval proti
přídavku.
19:59
Co vám mám povídat. Nakonec jsme vyrobili 18 čebureků. Jelikož dva jsou
lehčí oběd a čtyři už přežrání, najedli jsme se všichni, včetně Zdeňka,
který mezitím dorazil.
Že po té vydařené večeři byla vodní dýmka a půl láhve irské whiskey,
která se objevila u nich v lednici a nikdo se k ní nechtěl přiznat, to
už je jiný příběh.
23:40
Jsem zase u sebe v bytě a zahajuji psaní. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|