Pan vedoucí se železnou pravidelností se uchyloval na"pozorovací stanoviště" do hospůdky před vchodem pošty, což velmi rád dělal třeba i hodinu před koncem své pracovní doby. A bylo mu asi celkem jedno, že v pracovní době popijí alkoholické nápoje mimo své pracoviště. Rozhodně tedy nebyl dobrým příkladem pro zaměstnance. Proto není divu, že u mnohých neměl vůbec žádnou autoritu. Tohle jeho šmírování, jestli někdo z jeho podřízených nejde před koncem pracovní doby domu, se stalo všeobecně známým. A po poště záhy kolovalo velké množství rozličných vtipů na něho. Jeden takový zněl takto: Pokud vedoucího nezastihnete v pracovní době na poště, tak ho určitě najdete v hospůdce. Někteří dokonce na dlaždičky ve WC místnosti napsali rýmovačky. A tak ještě po letech bylo možno si přečíst některé věty z té doby.

„Pozor až budeš odcházet z pošty, opilý velký bratr tě sleduje z hospody!"

„Kdo před třetí hodinou odejde, toho vedoucí druhý den sejme."

„Když pracovní doba vedoucímu končí, on už dlouho v hospodě popijí."

Samozřejmě, že někteří staří mazáci, co si s vedoucím tykali, si nenechali ujít příležitost a ze svého nadřízeného si utahovali. 

  A tak jednoho odpoledne, kdy vedoucí opětovně seděl v hospůdce a přes okno se díval na vchod pošty, tak kolem hospůdky začaly za troubení projíždět poštovní dodávky. A někteří pošťáci přitom z dveřních okýnek mávali. To však byl jenom začátek. Zanedlouho zastavil před hospůdkou poštovní vůz a z něho vystoupil řidič. Ten poté do ní vkročil a nahlas na celou místnost pronesl k vedoucímu.

„Ahoj šéfe! Zase na pozici?"

Vedoucí vykulil oči, zakuckal se a zrudnul v obličeji. Onen pošťák si pak koupil cigarety a odkráčel pryč. Uběhlo jen několik minut a u hospůdky zastavilo další poštovní vozidlo. A vedoucí se zlou předtuchou vytřeštil oči, když do místnosti vešel další jeho podřízený.

„Nazdáár! Koukám, že si kancelář vyměnil za hospodu," řekl hlasitě muž v poštovní uniformě vedoucímu. Tomu ztuhnul výraz v obličeji a přitom se začal halit do cigaretového dýmu. Štamgasti se u stolů usmívali, zatímco pošťák si něco koupil a odešel pryč.

 Netrvalo to dlouho a v pořadí už třetí poštovní dodávka zastavila před hospůdkou. Vedoucí se začal nervózně na židli vrtět, protože uviděl dalšího svého podřízeného, který neměl vůči němu žádný respekt.

„Dobrý den všem vespolek!" vyhrkl vstoupivší pošťák. A přitom pohlédl na vedoucího, na kterého se také okamžitě zadívali všichni přítomní.

„Čauky! Vidím, že si zase chytnul pivní slinu. To je zajímavý, že ty před koncem svý pracovní doby můžeš vodejít z práce," řekl vedoucímu. Ten svého podřízeného začal probíjet pohledem, ale pošťák se jen usmíval, koupil si zápalky a odešel. V obličeji brunátný vedoucí seděl za stolem jako skoba a cítil posměšné pohledy štamgastů i barmana. Pak už to nevydržel, chvatně opustil hospůdku a rychlým krokem došel k autobusové zastávce. A druhý den ho někteří jedinci se škodolibým úsměvem dorazili otázkou, proč nebyl po třetí hodině v hospůdce.

KONEC TŘETÍ ČÁSTI