E. se mě jednou ptala, jestli mě něco dokáže rozhodit
E.
Dneska jsem Tě viděl po dlouhý době asi tak stejně dlouhý jako je ta cos mi utekla s kámošem bylo fajn vidět tvoje oči plný strachu trochu mě to rozhodilo protože šílenství je vždycky tajemnou hradbou před neústupným provazochodcem je pravda že jsem nikdy nezvládal konce svejch lásek byl šílenej asi dvakrát tolik než ostatní ale to se těžko posuzuje takže se stala klasická věta /vidím v tobě už jenom hnus/ povrchovou ranou hořící ve vlasech a teďka po tý době mě to vzalo a taky mě vzalo že jsem takhle rychle neviděl někoho jít aby ses mi mohla vyhnout