Vítkův další den |
Usmál se a pokynul zástupům které za ním dnes přišly aby jim dopřál evangelizaci a on držel paže nad hlavou kynul statisícům nový Reinhard Bonnke lidé plakali a přijímali Krista obalila ho šedě měkká úleva Boží lásky a zástupy ho nesly vlnami gospelových písní jako všeprostupující světlo....
Další den se probudil s pocitem tísně jakoby ho bolela hlava tak tíživé (snad přechází fronta) nebo jsou skvrny na slunci ten sýr byl zřejmě pokryt neušlechtilou plísní někdo ho dnes chce zabít ví to jistě - jenom neví kdo.
Začal mít nejasný pocit že brzy začne konec světa vše spěje k děsivému zániku domy se chvěly a nakláněly nic nemělo pevný základ ani vchod do domu nebyl byla jen červí díra do nikam prázdný byt bez jídla s puštěnou televizí plnou zkáz a okoralou patkou na talíři.
NEBOJ, BUDU SE O TEBE STARAT řekla a držela ho za ruku byla štíhlá a měla tenký hlásek donesla mu plechovou krabici plnou čerstvě pečených sušenek když se k sobě přitiskli šeptala mu do ucha že chce mít velkou rodinu alespoň šest dětí a hodně zvířat že ho naučí žít na vesnici zabíjet králíky a tak ZDĚSIL SE - vždyť se nedokáže postarat ani o sebe copak to ona nechápe pak mu jí bylo líto když jí řekl ať už nechodí neměl sílu vysvětlit jí proč
Větvičky za ním praskaly ta obrovská tmavá obluda která ho pronásleduje již tak dlouho každý večer krokem nebezpečné příšery.. Dal se rychlým útěkem prudce doleva a doprava mokrý potem zametal stopy ve vysoké trávě sem a tam na tváři boule zaťatých čelistí kolikrát ještě bude takhle utíkat d o n e k o n e č n a . . .
Do bytu se bál vrátit neboť tam stojí vrah v černém kabátě s kloboukem do čela v ruce drží velký nůž a chystá se ho zabít tmavá místnost bez možnosti usnout aniž by mu nebušilo srdce.
Olízl si rty - byly rozpraskané měl takovou žízeň a nesnesitelné sucho v ústech přesýpaný písek - pohyb dun hlučný pochod písečného škvora je obrovský a celý bílý...
Zase ten divný hukot to je ta černá beznaděj zoufalství a chtění nezvladatelný pocit že se musí vrhnout pod nejbližší tramvaj nebo cokoli co jede aby unikl svému Matrixu...
Doklopýtal k té šedé budově věděl o zvonku - je třeba zvonit sestra otevře teprve za chvíli potom řekne ZASE UŽ NEBEREŠ LÉKY pustí ho dovnitř ( na nástěnce kresby ) loni tam byly taky jenže to je dávno vlídné oči nad bělobou pláště ten prapodivný klid - ta únava spočinout TO NEVADÍ už zase tady a na bílém lístku strojem vytetovaná SCHIZOFRENIE
|
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Andromeda', 05.03.2009 14:03.
Názory čtenářů |
05.03.2009 10:52
Haber
|
zaujímavé*báseň s dejom*gratulujem* |
05.03.2009 12:56
Danny
|
jo |
05.03.2009 15:12
fungus2
|
Skvělé. |
05.03.2009 17:26
adammi
|
Zvládnuté, dnes je to aktálne. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|