Dílo #55909
Autor:Šamil
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Miniatura
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.02.2009 22:45
Počet návštěv:687
Počet názorů:3
Hodnocení:3 1

Prolog

Oslava prodlužujícího se - avšak stále ještě ne dost dlouhého - dne.

Můstek. V dobré společnosti zadnic.

Ta se houpe v bocích, nabízí se tiché zvolání, její zadnice, obepínaná jen střídmě lesklou látkou, říká zase hlasitě: jsem tu, uprostřed Prahy, na Můstku, před skleněným domem, všímejte si mě! A všichni si všímají, až přesně do té doby, než zaslechnou výraznější hlas jiné zadnice, obepnuté jinou látkou, podtržené jiným střihem. Houpou se, a nejsou tím vinny uvolněné kyčle, je to účel a smysl zadnice, houpat se a plout, nechat dotírat pohledy, zůstat alespoň na chvíli vyslovena v řečech znalců, zevlounů, hladovějících fantastů.

Kunderův románový hrdina byl hypnotizován doširoka rozevřeným okem zadnice milenky. Ulice to oko nechává zavřené, za clonou látky, v masitém sevření oblin. Nahota má svá pravidla: těmi jsou meze, hranice - je možné pouze naznačit, nechat nahlédnout, nechat snít a ten sen třeba obestřít krajkou. Sen nesmí rozmetat výslovnost ani blízkost; dotek je zapovězen.

Příliš silná, volná nebo tmavá látka diskvalifikuje zadnici z účasti v soutěži bez vítězů. Taková látka je nepřítelem tvaru, pochází z krejčovské dílny mohamedána nebo stávkokaze, ušklíbají se zevlouni. Když kdosi před léty oblékl ženu do kalhot, a látku pak ztenčil a vystříhal do provokujících tvarů, měl na mysli půvab. Snad z ženy učinil objekt, jenže objekt touhy. A touha je prý zázrak.

Názory čtenářů
23.02.2009 23:19
josefk
:)
24.02.2009 04:14
Rado Roh
**
24.02.2009 16:48
HarryHH
... tak nějak je to o prdeli ...

***- ... ale v pozitivním slova smyslu ... :-))

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)