Podplukovník Michal Novotný se přikrčeně tisknul k boku cihlového komínu, zpoza něhož se zahleděl na okraj střechy. Brýle, které mu spadly, však nikde neviděl. Poté se pozorně zadíval přes ulici na nádvoří kasáren, na němž stálo několik vozidel. A na jednom nákladním automobilu se nacházel válec s malými radárky, jenž měl kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření. Tím válcem byla sonda, co může pronikat do budoucnosti. Právě ony speciální brýle mu umožňovaly vidět věci, které kolem sebe mají ochrannou clonu.
Novotný si na šikmé střeše v zákrytu za komínem lehl, načež se zpoza komína upřeně zadíval do oken kasárenských domu i na dvůr. Nevěděl, jestli brýle spadly na chodník nebo zůstaly ve střešním okapu, a tak přitisknutý k taškám střechy se hlavou napřed plazil k okraji střechy. A o chvíli později uviděl brýle ve žlábku okapu. Rychle natáhl levou ruku a uchopil je do prstů, přičemž postřehl několik německých vojáků na dvoře. Nikdo z nich, se však naštěstí nedíval jeho směrem, ale z jakéhokoliv okna ho mohl někdo vidět.
O chvíli později se podplukovník doplazil pozadu ke komínu, za nímž poklekl s potem ve tváři. Chvíli zhluboka dýchal a poté si nasadil brýle.
„Sakra, doufám, že mě žádnej Němčour nezmerčil,“ pomyslel si a opatrně se díval zpoza komína. Díky brýlím uviděl na střeše kabiny nákladního vozu onu sondu. Setřel si rukávem pot z čela a nadzvedl levou rukou. Na ní měl vzhledově obyčejné hodinky, ale v jejich vnitřku se nacházelo speciální mikrozařízení. Poté si zápěstí s hodinkami přiložil k obličeji. Současně natočil ruku tak, že neviděl hřbet zápěstí. Pak pravým ukazováčkem dlouze stiskl na boku hodinek otáčecí kolečko. O vteřinu později vylétl od sklíčka hodinek modravý pulsující paprsek, který viděl díky brýlím jen on a nikdo jiný.
Se zatnutými zuby Novotný kroutil zápěstí, tak aby konec paprsku zasáhl válec. Věděl, že síla paprsku vydrží jen dvě minuty. Uplynula sotva půl minuta a sondu se mu podařilo zachytit. Paprsek přestal pulzovat, což znamenalo, že válec je jím chycen. Podplukovník začal pohybovat rukou tak, že se sonda odlepila od střechy kabiny. O několik vteřin později sunul paprsek do strany směrem k ulici před kasárnami. A současně se zadíval na stojící automobil, kterým přijel s generálem Smithem Stevensonem. Sonda se už nacházela nad prostředkem ulice a on pozvolna pomalým pohybem zápěstím paprsek skláněl ke střeše vozidla. Ve stejný okamžik se Novotnému pod levou botou pohnula střešní taška, která se vzápětí dala do pohybu.
„Krucinál!“ vyhrkl podplukovník, když v podřepu ztratil rovnováhu. Vzápětí spadl na levý bok, přičemž postřehl, jak uvolněná taška jede k okraji střechy. Svou pozornost však soustředil na paprsek. Ten díky tomu, že se pohnul, byl v kolmé poloze do nebe. Rychle se proto na střeše posadil a pohybem ruky usměrnil válec na konci paprsku. Přitom palcem i ukazováčkem točil kolečkem na hodinkách a paprsek se zkracoval. O několik vteřin později se sonda ocitla nad střechou vozidla, načež se válec přisál na její povrch. A v ten moment se paprsek rozplynul.
„Pane generále, sonda je na střeše auta,“ řekl podplukovník do mikrofonku v límci a zároveň pociťoval stékající pot.
„To je dobře pane podplukovníku,“ uslyšel hlas generála v naslouchátku.
„Pane podplukovníku, major Pokorný je v ohrožení!“ ozval se náhle z naslouchátka nadporučík Mirek Vincent. Ten byl vnitru skály, v níž byla tajná základna a vše sledoval přes miniletadélko, co mělo v sobě zabudovanou mikrokameru.
„Co se děje?“ zeptal se Novotný, když sbíhal schodiště od půdy.
„Prchá před vojáky,“ dostalo se mu odpovědi. KONEC PATNÁCTÉ ČÁSTI |
muclicka 
Standa 
josefk 
fungus2 