Dílo #55554
Autor:Rybi
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:05.02.2009 04:22
Počet návštěv:1051
Počet názorů:4
Hodnocení:6

Prolog
*
nepršená





jsem na tom podobně jako
ta paní co půl života zapomínala deštníky
důležitě jsem je vždycky odložila tam
kam by mohlo zapršet
v urputné snaze podplatit jaro
a taky jsem jeden nakonec prozíravě zapomněla v deštníkářství
cestou domů obešla půl dětství
a půjčila si, co se dalo
s pohledem dovnitř všech bývalých cukráren udiveně
jedla sníh co na mně pro samé nevidoucí objímavé oči neroztával
snaživě střílela žvýkačky na všechny
bílé koně v okolí
a dýchala na sněhuláky ve výlohách
ve slunečních brýlích s vysokým faktorem
Utajeného Věku



// vrátila jsem se k sobě
až po večerníčku a zprávách
bez deštníku a s lehkou omluvou
sundala oči co nic nevidí
a sama se dívala na muže
a on na mě

čouhal ze síně do komory
celý pod slunečníkem
větším než slunce samo //








Epilog
 

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Rybi', 05.02.2009 04:27.

Názory čtenářů
05.02.2009 09:56
Standa
hezký je sundat si oči, co nic nevidí
05.02.2009 12:45
fenoménH
jedna paní házela rackům žvejkačky když byla malá.
06.02.2009 23:39
silent
"cestou domů obešla půl dětství"
to je moc hezký obraz...
01.02.2010 16:47
guy
moc .. chtěl bych to taky takhle umět 

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)