jsem na tom podobně jako
ta paní co půl života zapomínala deštníky
důležitě jsem je vždycky odložila tam
kam by mohlo zapršet
v urputné snaze podplatit jaro
a taky jsem jeden nakonec prozíravě zapomněla v deštníkářství cestou domů obešla půl dětství a půjčila si, co se dalo
s pohledem dovnitř všech bývalých cukráren udiveně
jedla sníh co na mně pro samé nevidoucí objímavé oči neroztával
snaživě střílela žvýkačky na všechny bílé koně v okolí a dýchala na sněhuláky ve výlohách
ve slunečních brýlích s vysokým faktorem
Utajeného Věku // vrátila jsem se k sobě
až po večerníčku a zprávách
bez deštníku a s lehkou omluvou sundala oči co nic nevidí
a sama se dívala na muže a on na mě
čouhal ze síně do komory
celý pod slunečníkem
větším než slunce samo //
|