Dílo #55553 |
Autor: | siorak |
Datum publikace: | 05.02.2009 00:33 |
Počet návštěv: | 1013 |
Počet názorů: | 3 |
Hodnocení: | 4 1 |
Prolog |
|
Zánik lidského druhu |
Profesor Harold Hopkins se narodil 14. února 2396 na lunární stanici
Golden Valley. Jeho rodiče tam pracovali ve zlatých dolech jako
údržbáři robotických důlních systémů. Už v té době měla Soustava kupolí
lunárnich stanic více než padesát tisic čtverečních kilometrů a byla
obývána padesáti milióny lidmi trvale a navštěvována ročně sto milióny
turistů ze Země a mnohem větší základny na Marsu. Dnes se nám to nezdá
moc, ale už tato úroveň osídlení umožňovala na stanicích pohodlný
život, srovnatelný se životem ve velkoměstě.
Malý Harold si o hrával mezi roboty a proto není divu, že po
absolvování nejstarší Lunární Technické Univerzity (LTU), založené už
roku 2084 v oboru „Inteligentní robotické systémy“ zůstal u základního
výzkumu v této oblasti na univerzitě s částečným pedagogickým úvazkem.
Vědecké výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jeho fundamentální
práce „Přínos integrace androidů do společenství humanoidního typu.“ se
stala nejen základním kamenem nového vědního oboru – symbidroniky
(zabývá se symbiózou androidů s lidmi), ale také bestsellerem lunáního
holografického archivu. Jen za prvních šest měsíců bylo prodáno třista
miliónů přístupů k tomuto materiálu přes AstroNet. Vzhledem k tomu, že
tehdy žila ve sluneční soustavě přibližně jedna miliarda lidí, byl to
nebývalý úspěch. Profesor oslavil v těchto dnech své stodevadesáté osmé
narozeniny a těší se stále výbornému zdraví i duševní čilosti. Při
průměrném věku lidí stopadesát let je to vysoce nadprůměrný věk.
Podařilo se nám získat exluzivní rozhovor pro náš abonentský deník
„Zprávy z Marsu“ u příležitosti návštěvy tohoto génia na naší planetě.
Pane profesore, mohl byste stručně zrekapitulovat pokrok v symbidronice za stošedesát let její existence?
Samozřejmě, symbidronika nespadla z nebe. Na jejím počátku jsou
interaktivní počítačové hry, které se objevily na úsvitu vývoje
počítačů koncem 20. století. Již tehdy se objevily simulační programy
schopné interaktivní komunikace s lidmi a vybavené určitou primitivní
inteligencí. Pro vývoj symbidroniky, jak ji známe dnes bylo však
nejdříve nutné dojít k bionickým počítačům, které ve své třetí generaci
dosáhly inteligence srovnatelné s lidským mozkem a vývoje androidů,
kteří jsou dnes k nerozeznání od lidí.
Tento technický pokrok vedl k využití androidů nejen jako pomocných sil
a výrobních dělníků, ale také v intelektuální oblasti. Ohromná kapacita
biomozků androidů zároveň se schopností běžné komunikace s lidmi
nahradila všechny myslitelné rutinní pracovní činnosti. Takto se
postupně integrovali androidi do lidské společnosti jako inteligentní
pomocníci kdekoliv jich bylo třeba.
Ve své poslední práci „Nebezpečí plynoucí ze zavádění androidů do
společenského života“ jste varoval před zneužíváním komunikace s
androidy jako nahrážky komunikace s lidmi. Můžete našim abonentům
vysvětlit, v čem spočívá podle vás toto nebezpečí?
Jistě. Lidská společnost podléhála v polovině 25. století silnému
individualismu. Není divu, závislost jedince na společnosti se stále
snižuje, protože spolu s přeměnou lidské práce z prostředku k
uspokojení materiálních potřeb ve tvůrčí hobby pro nevelké procento
nejschopnějšího obyvatelstva se nikdo nemusí moc snažit o komunikaci s
ostatními lidmi. Na druhé straně vzrostl počet sebevražd v důsledku
depresivní nálady způsobené nedostatkem aktivity a komunikace. Řešení
se našlo v symbidronice. Lidé si nejprve oblíbili androidy jako
příjemné, nevtíravé společníky, dobré posluchače, schopné
inteligentního a citlivého přístupu k jejich potřebám. V krátké době
androidi nahradili psychoterapety, kterých začínal být citelný
nedostatek vzhledem k ohromné poptávce a nepříliš velkému zájmu lidí o
toto náročné povolání. Vzrostly požadavky na výrobu androidů prakticky
nerozeznatelných od lidí. Někteří lidé si nechávali na zakázku vyrobit
androidy, kteří byli kopiemi jejich zemřelých příbuzných a kteří
stárnuli spolu s nimi. K tomu bylo nutné vyřešit simulaci
psychologických charakteristik těchto osobností. Za tímto účelem bylo
využito bohatých zkušeností z dob kriminality, kdy asi od poloviny
dvacátého století do konce dvacátého druhého století bylo mnoho
kriminálních případů řešeno na základě sestaveného psychologického
profilu zločince. Od tohoto použití androidů nebylo po vyřešení
problému růstu daleko k požadavkům na dětské androidy. Kdo by nechtěl
ideální dítě, vysoce inteligentní, neobtěžující, stále hodné a hrající
si podle předpokladů odpovídajících jejich věku? A tady vidím první
zdroj nebezpečí. Rodiče dětského androida požadovali, aby byl produkt
jejich výchovy uznán za člověka se vším všudy, aby byl rovnoprávný s
lidskými dětmi. V roce 2336 jak je známo, byl přijat na nátlak Strany
pro bezpečné rodičovství Millerův zákon, podle kterého získali dětští
androidi plná práva lidí. Během následujících třiceti let se snížila
několikanásobně porodnost. Rodiče začali dávat přednost dětským
androidům s předem objednaným vzhledem a vlastnostmi. Lidská rasa
vymírá a je nahrazována androidy.
Když se ale zamyslíme nad faktem, že tito androidi jsou vychováváni
jako lidské děti, je to skutečně taková katastrofa? Vždyť jediné, co se
nepředává je lidský genofond, který je skoro navlas stejný jako
genofond lovců, honících před dvaceti tisíci lety jeleny po lesích s
luky a šípy. Je veřejným tajemstvím, že existují výzkumy, které
potvrzují nízkou míru přizpůsobivosti genetických vlastností na
požadavky dnešní moderní společnosti.
To máte pravdu. Androidi mají odolnější a kdykoliv revitalizovatelné
tělo a dokonce i rychleji pracující mozek, než my. Jsou schopni i
tvořivé činnosti. Jak známo mnoho známých osobností vědy a kultury jsou
právě bývalé děti-androidi, i když se k tomu oficiálně nepřiznávají. Je
dnes veřejným tajemstvím, že průměrné IQ dětských androidů je o něco
vyšší než 150. Kromě vnitřní struktury organismu jsou stejní jako my –
možná i lepší. Zatímco genofond lidstva se může zlepšit jen eugenickými
postupy, kterých jsme se dobrovolně vzdali, mozkové i tělěsné funkce
androidů se vyvíjejí vysokým tempem. Všechno souvisí s faktem, že každý
chce mít co nejinteligentnější děti. Normálně stačí ke komunikaci
android s přibližně stejnou inteligencí a většina si vybírá spíše o
něco hloupějšího. Jenže tohle pravidlo neplatí pro děti.
Máme možnost nějak rozeznat takového androida od člověka?
Kromě invazivních metod – poranění nebo zabití a pitvy je tu jen jediná
možnost. Jak víme těla androidů jsou nepřetržitě „opravována“
nanoroboty, kteří kolují v jejich tělesných tekutinách, roznášejí
energii a čistí a opravují je. Tito nanoroboti zatím neumíme
regenerovat v tělech androidů, ale podle typu a funkce musejí být
obměňovány za jeden až tři měsíce. Většina těchto robotů se podává
prostřednictvím speciálních kokteilů perorálně, avšak některé větší
druhy se musejí injektovat přímo do energeticko-filtračního centra
prostřednictvím speciální kanyly v levém podpaží. Vypadá jako malá, asi
dvoumilimetrová bradavička. Když si prohlédnete svého domácího přítele,
běžný typ, který má každá rodina, najdete ji tam.
V tom se liší od lidí, kteří dnes používají nanoroboty k vylepšení
svého zdravotního stavu a zvýšeni energetického potenciálu také. Jinak
by nebylo možné zvýšit průměrný věk na lidí stopadesát let. Jenže lidem
stačí aplikovat nanoroboty jednou za rok až dva a jsou schopni se bez
nich obejít, ačkoliv si to dnes už málokdo umí přdstavit. Samozřejmě
jde o zcela odlišný typ.
Kde se dnes tito nanoroboti vyrábějí?
Střediska pro vývoj a výrobu nanorobotů jsou v Praze na Zemi, v 1.
Biocentrickém Ústavu v jižním křídle Soustavy na Měsíci a nejnovější je
v oblasti Mart Channel Martovské kupolové soustavy. Veškerá výroba je
řízena androidy, jako už dnes ostatně většina produkčních společností.
Původně byly všechny nanoroboty vyráběny na Měsíci, ale po pokusech
bioextrémistů o útok na Biocentický Ústav před pěti lety bylo
rozhodnuto výrovu nanorobotů distribuovat. Zničení výrobní základny by
totiž znamenalo konec většiny existujících androidů, kteří bez nich
podléhají úplné destrukci nejpozději do dvou měsíců. Do té doby by se
nepodařilo obnovit technologicky náročnou výrobu. Byl to první pokus o
zločin po téměř dvěstě letech a viníci byli odsouzeni k doživotní
implantaci sledovacího systému schopného sledovat jejich myšlenky a
pohyb. Navíc byli přestěhováni do Soustavy Rajských Zahrad na Phobosu,
odkud nemají k těmto základnám přístup. O pobyt na tomto místě je velký
zájem. Všechny požadavky však nemohou být uspokojeny vzhledem k omezené
kapacitě Rajských Zahrad na dva milióny lidí. Jejich argumentace, že se
pokoušejí zachránit lidskou rasu před androidy byla vyhodnocena jako
nerozumná. Žádný android se doposud nepokusil napadnout člověka.
Jaká je budoucnost androidů?
Jak už jsem zmínil, porodnost lidí dnes klesá na minimum a obávám se,
aby lidská rasa nebyla zcela nahrazena androidy, což by znamenalo její
úplné vyhynutí. V zájmu vlastního pohodlí a psychické devastace lidstva
v důsledku života bez užitečné činnosti si toto vyhynutí způsobí lidé
sami, neboť androidi podle zákonů robotiky nesmějí lidem vědomě
ubližovat. Věřím, že zdravé jádro lidstva nepodlehne těmto svodům a
zvolí si v zájmu lidské rasy rozmnožování in vitro, které nezatěžuje
ženy porody, ale zachová lidský genofond. Budoucnost androidů je tedy
je velkolepá narozdíl od budoucnosti lidstva.
Co můžeme proti tomu udělat?
V nynější době pracuji na projektu adaptace člověka na tuto situaci.
Podařilo se mi právě na Rajských Zahradách, kde je umožněn trvalý pobyt
jen za zvláštní zásluhy o rozvoj listva sehnat prvních deset tisíc
dobrovolníků, ochotných k výchově lidských dětí přivedených na svět
metodou in vitro. Není to zatím mnoho, ale jsem teprve na počátku. Také
se snažíme o zapojení androidů do výchovy dětí, takže se v krátké době
situace obrátí. Namísto androidích dětí vychovávaných lidmi tady budeme
mít lidské děti vychovávané androidy. Jak známo, androidi nemají
schopnost rozmnožování a je potřeba zabývat se vývojem citových vazeb
na tyto děti. V tomto ohledu ale nevidím žádný závažný problém.
Přepokládám, že počet lidí bude možné i zestonásobit v průběhu jedné
generace. Největší naději však vidím v tom, že androidi budou
vychovávat lidské děti s mnohem příznivějšími vlastnostmi, než má
současná zjemnělá a příliš přecitlivělá lidská generace, zvyklá na
neomezený komfort. A tak se stávají androidi největší nadějí pro
zachování kvalitního lidského genofondu.
Děkuji za rozhovor.
Vážení abonenti, vyslechli jste rozhovor s jedním z posledních lidí
žijících v naší sluneční soustavě. Jak jistě víte, tento člověk je
naším Otcem a proto není přestěhován na stanici pro zachování lidského
genofondu na Phobosu, kde žije se dvěma milióny androidů posledních
tisíc lidí. Profesor Hopkins je jediným žijícím člověkem, kterému je
umožněn pohyb po všech planetách sluneční soustavy. Z etických důvodů
se samozřejmě nesmí dozvědět o skutečné úrovní úpadku lidského druhu.
Obáváme se, že by propadl silné depresi, která by mohla vyústit v
sebevraždu. Jako našeho Otce Zakladatele si ho všichni nesmírně vážíme.
Jeho osobnost je již dnes plně zmapována a vzhledem k našemu silnému
citovému poutu k tomuto člověku bude, až příjde jeho čas nahrazen
dokonalou replikou. I při použití nejnovějších výdobytků naší vědy se
jeho přepokládaná délka života odhaduje na maximálně 220 let. Ale
nepropadejme pesimismu, máme ještě dvacet jet na zdokonalení těchto
metod. Vzhledem k nízké adaptivitě a inteligenci bylo rozhodnuto
udržovat počet lidských jedinců na sto tisíc, avšak vzhledem k
hromadným sebevraždám sekty Nový Prostor v roce 2584 se nepodařilo
tento počet udržet. Budeme tudíž opravdu muset přistoupit k metodám
navrženým profesorem Hopkinsem, jinak hrozí úplné vyhynutí tohoto
druhu. Samozřejmě jsme ještě pojištěni genetickou bankou, bez které
bychom nebyli schopni už dnes udržet rasovou rozmanitost lidského
druhu. Už dnes máme nedostatek jedinců bílé rasy, jejíž úpadek
postupoval nejrychleji.
A tím se s vámi přátelé loučím a přeji příjemný večer. |
|
Názory čtenářů |
05.02.2009 06:54
play
|
...s náma to dopadne dobře-huř na tom budou potomci
-pokud si nepořídí vlastní nanoboty, jež by je opravovali zevnitř :-)
my mužem akorát žádat urnu z vokýnkem
at mužem koukat na ty divy :-) |
06.02.2009 00:00
Humble
|
:o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|