Dílo #55553
Autor:siorak
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:05.02.2009 00:33
Počet návštěv:1013
Počet názorů:3
Hodnocení:4 1

Prolog
Jak to s námi dopadne?
Zánik lidského druhu
Profesor Harold Hopkins se narodil 14. února 2396 na lunární stanici Golden Valley. Jeho rodiče tam pracovali ve zlatých dolech jako údržbáři robotických důlních systémů. Už v té době měla Soustava kupolí lunárnich stanic více než padesát tisic čtverečních kilometrů a byla obývána padesáti milióny lidmi trvale a navštěvována ročně sto milióny turistů ze Země a mnohem větší základny na Marsu. Dnes se nám to nezdá moc, ale už tato úroveň osídlení umožňovala na stanicích pohodlný život, srovnatelný se životem ve velkoměstě.
Malý Harold si o hrával mezi roboty a proto není divu, že po absolvování nejstarší Lunární Technické Univerzity (LTU), založené už roku 2084 v oboru „Inteligentní robotické systémy“ zůstal u základního výzkumu v této oblasti na univerzitě s částečným pedagogickým úvazkem. Vědecké výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jeho fundamentální práce „Přínos integrace androidů do společenství humanoidního typu.“ se stala nejen základním kamenem nového vědního oboru – symbidroniky (zabývá se symbiózou androidů s lidmi), ale také bestsellerem lunáního holografického archivu. Jen za prvních šest měsíců bylo prodáno třista miliónů přístupů k tomuto materiálu přes AstroNet. Vzhledem k tomu, že tehdy žila ve sluneční soustavě přibližně jedna miliarda lidí, byl to nebývalý úspěch. Profesor oslavil v těchto dnech své stodevadesáté osmé narozeniny a těší se stále výbornému zdraví i duševní čilosti. Při průměrném věku lidí stopadesát let je to vysoce nadprůměrný věk. Podařilo se nám získat exluzivní rozhovor pro náš abonentský deník „Zprávy z Marsu“ u příležitosti návštěvy tohoto génia na naší planetě.

Pane profesore, mohl byste stručně zrekapitulovat pokrok v symbidronice za stošedesát let její existence?

Samozřejmě, symbidronika nespadla z nebe. Na jejím počátku jsou interaktivní počítačové hry, které se objevily na úsvitu vývoje počítačů koncem 20. století. Již tehdy se objevily simulační programy schopné interaktivní komunikace s lidmi a vybavené určitou primitivní inteligencí. Pro vývoj symbidroniky, jak ji známe dnes bylo však nejdříve nutné dojít k bionickým počítačům, které ve své třetí generaci dosáhly inteligence srovnatelné s lidským mozkem a vývoje androidů, kteří jsou dnes k nerozeznání od lidí.
Tento technický pokrok vedl k využití androidů nejen jako pomocných sil a výrobních dělníků, ale také v intelektuální oblasti. Ohromná kapacita biomozků androidů zároveň se schopností běžné komunikace s lidmi nahradila všechny myslitelné rutinní pracovní činnosti. Takto se postupně integrovali androidi do lidské společnosti jako inteligentní pomocníci kdekoliv jich bylo třeba.

Ve své poslední práci „Nebezpečí plynoucí ze zavádění androidů do společenského života“ jste varoval před zneužíváním komunikace s androidy jako nahrážky komunikace s lidmi. Můžete našim abonentům vysvětlit, v čem spočívá podle vás toto nebezpečí?

Jistě. Lidská společnost podléhála v polovině 25. století silnému individualismu. Není divu, závislost jedince na společnosti se stále snižuje, protože spolu s přeměnou lidské práce z prostředku k uspokojení materiálních potřeb ve tvůrčí hobby pro nevelké procento nejschopnějšího obyvatelstva se nikdo nemusí moc snažit o komunikaci s ostatními lidmi. Na druhé straně vzrostl počet sebevražd v důsledku depresivní nálady způsobené nedostatkem aktivity a komunikace. Řešení se našlo v symbidronice. Lidé si nejprve oblíbili androidy jako příjemné, nevtíravé společníky, dobré posluchače, schopné inteligentního a citlivého přístupu k jejich potřebám. V krátké době androidi nahradili psychoterapety, kterých začínal být citelný nedostatek vzhledem k ohromné poptávce a nepříliš velkému zájmu lidí o toto náročné povolání. Vzrostly požadavky na výrobu androidů prakticky nerozeznatelných od lidí. Někteří lidé si nechávali na zakázku vyrobit androidy, kteří byli kopiemi jejich zemřelých příbuzných a kteří stárnuli spolu s nimi. K tomu bylo nutné vyřešit simulaci psychologických charakteristik těchto osobností. Za tímto účelem bylo využito bohatých zkušeností z dob kriminality, kdy asi od poloviny dvacátého století do konce dvacátého druhého století bylo mnoho kriminálních případů řešeno na základě sestaveného psychologického profilu zločince. Od tohoto použití androidů nebylo po vyřešení problému růstu daleko k požadavkům na dětské androidy. Kdo by nechtěl ideální dítě, vysoce inteligentní, neobtěžující, stále hodné a hrající si podle předpokladů odpovídajících jejich věku? A tady vidím první zdroj nebezpečí. Rodiče dětského androida požadovali, aby byl produkt jejich výchovy uznán za člověka se vším všudy, aby byl rovnoprávný s lidskými dětmi. V roce 2336 jak je známo, byl přijat na nátlak Strany pro bezpečné rodičovství Millerův zákon, podle kterého získali dětští androidi plná práva lidí. Během následujících třiceti let se snížila několikanásobně porodnost. Rodiče začali dávat přednost dětským androidům s předem objednaným vzhledem a vlastnostmi. Lidská rasa vymírá a je nahrazována androidy.

Když se ale zamyslíme nad faktem, že tito androidi jsou vychováváni jako lidské děti, je to skutečně taková katastrofa? Vždyť jediné, co se nepředává je lidský genofond, který je skoro navlas stejný jako genofond lovců, honících před dvaceti tisíci lety jeleny po lesích s luky a šípy. Je veřejným tajemstvím, že existují výzkumy, které potvrzují nízkou míru přizpůsobivosti genetických vlastností na požadavky dnešní moderní společnosti.

To máte pravdu. Androidi mají odolnější a kdykoliv revitalizovatelné tělo a dokonce i rychleji pracující mozek, než my. Jsou schopni i tvořivé činnosti. Jak známo mnoho známých osobností vědy a kultury jsou právě bývalé děti-androidi, i když se k tomu oficiálně nepřiznávají. Je dnes veřejným tajemstvím, že průměrné IQ dětských androidů je o něco vyšší než 150. Kromě vnitřní struktury organismu jsou stejní jako my – možná i lepší. Zatímco genofond lidstva se může zlepšit jen eugenickými postupy, kterých jsme se dobrovolně vzdali, mozkové i tělěsné funkce androidů se vyvíjejí vysokým tempem. Všechno souvisí s faktem, že každý chce mít co nejinteligentnější děti. Normálně stačí ke komunikaci android s přibližně stejnou inteligencí a většina si vybírá spíše o něco hloupějšího. Jenže tohle pravidlo neplatí pro děti.

Máme možnost nějak rozeznat takového androida od člověka?

Kromě invazivních metod – poranění nebo zabití a pitvy je tu jen jediná možnost. Jak víme těla androidů jsou nepřetržitě „opravována“ nanoroboty, kteří kolují v jejich tělesných tekutinách, roznášejí energii a čistí a opravují je. Tito nanoroboti zatím neumíme regenerovat v tělech androidů, ale podle typu a funkce musejí být obměňovány za jeden až tři měsíce. Většina těchto robotů se podává prostřednictvím speciálních kokteilů perorálně, avšak některé větší druhy se musejí injektovat přímo do energeticko-filtračního centra prostřednictvím speciální kanyly v levém podpaží. Vypadá jako malá, asi dvoumilimetrová bradavička. Když si prohlédnete svého domácího přítele, běžný typ, který má každá rodina, najdete ji tam.
V tom se liší od lidí, kteří dnes používají nanoroboty k vylepšení svého zdravotního stavu a zvýšeni energetického potenciálu také. Jinak by nebylo možné zvýšit průměrný věk na lidí stopadesát let. Jenže lidem stačí aplikovat nanoroboty jednou za rok až dva a jsou schopni se bez nich obejít, ačkoliv si to dnes už málokdo umí přdstavit. Samozřejmě jde o zcela odlišný typ.

Kde se dnes tito nanoroboti vyrábějí?

Střediska pro vývoj a výrobu nanorobotů jsou v Praze na Zemi, v 1. Biocentrickém Ústavu v jižním křídle Soustavy na Měsíci a nejnovější je v oblasti Mart Channel Martovské kupolové soustavy. Veškerá výroba je řízena androidy, jako už dnes ostatně většina produkčních společností. Původně byly všechny nanoroboty vyráběny na Měsíci, ale po pokusech bioextrémistů o útok na Biocentický Ústav před pěti lety bylo rozhodnuto výrovu nanorobotů distribuovat. Zničení výrobní základny by totiž znamenalo konec většiny existujících androidů, kteří bez nich podléhají úplné destrukci nejpozději do dvou měsíců. Do té doby by se nepodařilo obnovit technologicky náročnou výrobu. Byl to první pokus o zločin po téměř dvěstě letech a viníci byli odsouzeni k doživotní implantaci sledovacího systému schopného sledovat jejich myšlenky a pohyb. Navíc byli přestěhováni do Soustavy Rajských Zahrad na Phobosu, odkud nemají k těmto základnám přístup. O pobyt na tomto místě je velký zájem. Všechny požadavky však nemohou být uspokojeny vzhledem k omezené kapacitě Rajských Zahrad na dva milióny lidí. Jejich argumentace, že se pokoušejí zachránit lidskou rasu před androidy byla vyhodnocena jako nerozumná. Žádný android se doposud nepokusil napadnout člověka.

Jaká je budoucnost androidů?

Jak už jsem zmínil, porodnost lidí dnes klesá na minimum a obávám se, aby lidská rasa nebyla zcela nahrazena androidy, což by znamenalo její úplné vyhynutí. V zájmu vlastního pohodlí a psychické devastace lidstva v důsledku života bez užitečné činnosti si toto vyhynutí způsobí lidé sami, neboť androidi podle zákonů robotiky nesmějí lidem vědomě ubližovat. Věřím, že zdravé jádro lidstva nepodlehne těmto svodům a zvolí si v zájmu lidské rasy rozmnožování in vitro, které nezatěžuje ženy porody, ale zachová lidský genofond. Budoucnost androidů je tedy je velkolepá narozdíl od budoucnosti lidstva.

Co můžeme proti tomu udělat?

V nynější době pracuji na projektu adaptace člověka na tuto situaci. Podařilo se mi právě na Rajských Zahradách, kde je umožněn trvalý pobyt jen za zvláštní zásluhy o rozvoj listva sehnat prvních deset tisíc dobrovolníků, ochotných k výchově lidských dětí přivedených na svět metodou in vitro. Není to zatím mnoho, ale jsem teprve na počátku. Také se snažíme o zapojení androidů do výchovy dětí, takže se v krátké době situace obrátí. Namísto androidích dětí vychovávaných lidmi tady budeme mít lidské děti vychovávané androidy. Jak známo, androidi nemají schopnost rozmnožování a je potřeba zabývat se vývojem citových vazeb na tyto děti. V tomto ohledu ale nevidím žádný závažný problém. Přepokládám, že počet lidí bude možné i zestonásobit v průběhu jedné generace. Největší naději však vidím v tom, že androidi budou vychovávat lidské děti s mnohem příznivějšími vlastnostmi, než má současná zjemnělá a příliš přecitlivělá lidská generace, zvyklá na neomezený komfort. A tak se stávají androidi největší nadějí pro zachování kvalitního lidského genofondu.

Děkuji za rozhovor.

Vážení abonenti, vyslechli jste rozhovor s jedním z posledních lidí žijících v naší sluneční soustavě. Jak jistě víte, tento člověk je naším Otcem a proto není přestěhován na stanici pro zachování lidského genofondu na Phobosu, kde žije se dvěma milióny androidů posledních tisíc lidí. Profesor Hopkins je jediným žijícím člověkem, kterému je umožněn pohyb po všech planetách sluneční soustavy. Z etických důvodů se samozřejmě nesmí dozvědět o skutečné úrovní úpadku lidského druhu. Obáváme se, že by propadl silné depresi, která by mohla vyústit v sebevraždu. Jako našeho Otce Zakladatele si ho všichni nesmírně vážíme. Jeho osobnost je již dnes plně zmapována a vzhledem k našemu silnému citovému poutu k tomuto člověku bude, až příjde jeho čas nahrazen dokonalou replikou. I při použití nejnovějších výdobytků naší vědy se jeho přepokládaná délka života odhaduje na maximálně 220 let. Ale nepropadejme pesimismu, máme ještě dvacet jet na zdokonalení těchto metod. Vzhledem k nízké adaptivitě a inteligenci bylo rozhodnuto udržovat počet lidských jedinců na sto tisíc, avšak vzhledem k hromadným sebevraždám sekty Nový Prostor v roce 2584 se nepodařilo tento počet udržet. Budeme tudíž opravdu muset přistoupit k metodám navrženým profesorem Hopkinsem, jinak hrozí úplné vyhynutí tohoto druhu. Samozřejmě jsme ještě pojištěni genetickou bankou, bez které bychom nebyli schopni už dnes udržet rasovou rozmanitost lidského druhu. Už dnes máme nedostatek jedinců bílé rasy, jejíž úpadek postupoval nejrychleji.
A tím se s vámi přátelé loučím a přeji příjemný večer.

Názory čtenářů
05.02.2009 06:54
play
...s náma to dopadne dobře-huř na tom budou potomci
-pokud si nepořídí vlastní nanoboty, jež by je opravovali zevnitř :-)
my mužem akorát žádat urnu z vokýnkem
at mužem koukat na ty divy :-)
06.02.2009 00:00
Humble
:o)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)