Podplukovník Michal Novotný v civilním oblečení si pravým uchem přidržoval sluchátko od telefonního přístroje a zároveň upřeně hleděl přes speciální brýle k obloze. Díky nim viděl ve vzduchu nad Václavským náměstím podlouhlý válec. Byla to průzkumná sonda, která měla kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření. Jeho úkolem bylo jí zachytit neviditelným paprskem, který se chystal vyslat z hodinek na levé ruce. Tyto na pohled jinak normální hodinky obsahovaly speciální mikrozařízení.
„Pane podplukovníku, každým vokamžikem začne sonda klesat,“ sdělil mu přes naslouchátko nadporučík Mirek Vincent. Ten se nacházel daleko uvnitř mohutné skály, kde byla zřízena tajná základna.
„Jsem připraven,“ odpověděl podplukovník přes mikrofonek, co měl ukrytý v límci obleku.
„Už se dává do pohybu!“ ozval se vzápětí nadporučík, který vše sledoval na monitoru, což mu umožňovalo miniletadélko, jenž na dálku ovládal. To létalo nad Václavským náměstím a rovněž mělo kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření.
Novotný pravými prsty stiskl silně kulaté okraje hodinek, přičemž levou ruku pozvedl. Zároveň se na zlomek vteřiny zadíval kolem telefonní budky. Kromě dvou německých důstojníků a několika lidí, kteří sledovali přípravy na vojenskou přehlídku, si ho nikdo nevšímal. Poté svou pozornost znovu soustředil na sondu. Sledoval, jak pomalu klesá vzduchem směrem k povrchu náměstí a on chtěl zabránit tomu, aby stále neviditelný válec se nepřisál třeba na dlažbu.
Vzápětí pravým ukazováčkem stiskl na boku hodinek otáčecí kolečko. Ve stejný okamžik od hodinkového sklíčka vylétl modravý paprsek. Ten však díky brýlím viděl jen on. Onen paprsek bez potíží prošel sklem telefonní budky, načež nepřerušen pulzoval k obloze. Podplukovník pohyboval hřbetem ruky tak, aby konec paprsku zachytil klesající sondu. To se mu za okamžik povedlo a pak palcem i ukazováčkem povytáhl kolečko na boku hodinek. Věděl, že síla paprsku vydrží jen dvě minuty. Za tu dobu musel navést válec někam na bezpečné místo, kde se přisaje, aby si jej pak mohli potají vyzvednout. Očima zároveň přehlédl budovy na náměstí, přičemž jeho pozornost upoutal novinový stánek. Rozhodl se proto sondu navést na jeho střechu. Nespouštěl z válce oči a přitom počal povytaženým kolečkem pohybovat. O chvíli později stále pulsující paprsek pomalu přemisťoval sondu do prostoru nad stánek.
„Pozor, pane podplukovníku. Jede k budce náklaďák!“ uslyšel náhle v naslouchátku hlas nadporučíka.
„Krucínál!“ procedil podplukovník mezi zuby, protože přes nákladní vozidlo by už paprsek neprošel a tím pádem by válec přestal ovládat. A tak se rychle snažil dostat paprsek aspoň nad střechu tabáku. Ve stejnou chvíli spatřil u okraje chodníku v blízkosti budky stát německého voják, který zvedl ruku. Což bylo znamení pro řidiče nákladního vozidla, aby zastavil.
„Ten náklaďák bude asi stavět přímo před váma!“ sdělil mu Vincent. Novotný už slyšel přibližující se hluk motoru, ale stále upřeně hleděl na konec modrého paprsku. Sonda byla od stánku vzdálena sotva dva metry, když náhle přímo před telefonní budkou zastavilo nákladní vozidlo.
„Sakra!“ vyhrkl podplukovník. Pak prudce otevřel dveře od budky a rozeběhl se při okraji chodníku. K němu však zároveň přijely další náklaďáky a z nich vyskakovali němečtí vojáci. Podplukovník stačil ještě postřehnout klesající válec, když ho náhle oslovil strážník.
„Tady nemůžete bejt! Běžte do vyhrazenýho prostoru naproti,“
„Samozřejmě…,“ vysoukal ze sebe a rychlým krokem prošel mezi dvěma nákladními vozy.
„Ta sonda se přisála na střechu kabiny jednoho náklaďáku, co přivezl vojáky. A teď jede pryč. Budu ho sledovat,“ řekl mu nadporučík Vincent. Podplukovník se zamračil, přejel si pravou dlaní vlasy, přičemž zahlédl v prostředku Václavského náměstí jedoucí nákladní vozidlo. A na jeho střeše sondu. KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI |
1
muclicka 
Haber 