Okvětní plátky papouščího peří. Omamná vůně ocúnů. Modrý potok z hyacintů se plazí jako had mezi břehy z narcisů. Ztracená nevinnost černé nevěsty na koberci z obřích bledulí. Akvarely utopené v jezeře. Tančí na hladině a pod ní draci. Bílé chocholy sakur si věští smrt.
Dívka v turbanu a kouzlo očí v pohledu lapeném na plátně obrazu. Vězeň jediného okamžiku. Schoulená se tiskne k torzu sochy, bedlivě sledovaná přes hledáček aparátu. Lupiči duší a myšlenek chodí ulicemi a starý muž, ztracený v ulicích města, si předpověděl osud.
Rozbitá ve vlnách a uloupená hrstka písku sevřená v ledové dlani. Racek zazpíval. Samota v čekání, potřeba v pohrdání a úzkost z možností. Důvěra tvrdě vrátila úder a potopená loď se uložila ke spánku. Vrak tisíce snů leží na dně moře.
Epilog
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'hajka', 01.05.2004 23:09.
Krásně radostné zákoutí s cestou pro motýly a krásně melancholické s cestou pro zlaté rybky. Nikdy bych nevěřil, že se k sobě budou hodit, ale ten text je šikovně svázal. *