Dílo #54583
Autor:Pan Japko
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.12.2008 23:40
Počet návštěv:977
Počet názorů:5
Hodnocení:5 1 1
Patří do sbírky:Prózy
Patří do archívu:<Soukromý> stanislav: co mi se líbí

Prolog
 
Prší
Prší. Rána nad jezerem se blyští svou syrovostí. Snažím se zachumlat stále více do starého pláště. Tvoje oči na mě hledí, jsou studené a přitom plné citu. Koně opodál frkají a ryjí kopyty v podlaze země. Jsem zproštěn starání se o své šílenství. Vím, že to brzy všechno skončí. Tvoje smrt mi dala plášť. Možnost schování se v blázinci a občasným vycházkám daleko po mole. Tiché zachechtání stromů mě znovu přivede do začátku dne. Jako nedopité kafe se jas rozlévá po obloze. Opratě v ruce. Drkotání zubů a odzbrojeného úsměvu. Nikdy jsem neuměl dobře vyprávět. Moje zápisky a já mezi skalisky. Cítím onu lehkou bolest, která se neustále vrací jakmile se snnažím potlačit myšlenky na tebe. Skrz mramovorou stěnu se dotýkám hluku kovadlin a tepu mých snů. Poslední zastávka před skokem do prostoru. Převozník nechce zaplatit, cítí, že ho vystřídám dobrovolně a bez řečí. Jenom na sebe lehce kývneme a pádlo je předáno. Převozník se přemění na užaslého chodce a sleduje mě z autobusové stanice. Stojím sám přímo u plovoucí podlahy, cesta je temně vyznačena do symbolů  za okny. Sbírám poslední zbytky sil, bouchám pěstí přímo do hlavy sežehnuté tváře a dveře se otevřely. Zpívám, klečím, točí se mi hlava. Ze zmaru, z polibků, přijímán pod obojím /snad ano/, procházím kolem syrových žen, mají sepjaté ruce, lehce se jich dotýkám a cítím chlad jejich kovu. Nespoutaně mizím v kopuli a knez prožívá každou smrt zvlášť. Beru meč ze stěny a cítím své rozdvojení. Stejně jako když potrháte stehy ve tváře i já hořím v iluzi světla. Jediný záblesk a můj pokoj včetně kožených pout se rozplyne. Cítím básně pod jazykem a splývám s proudící řekou.
Epilog
 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 26.12.2008 10:32.

Názory čtenářů
26.12.2008 07:15
stanislav
silně neumělý, ale je to tam.
26.12.2008 12:43
animovaný medvídek
Vůbec nevím,co k tomu mám napsat. Myšlenek je tam plno, i náznaků,ale celkově se to drží jenom částečně určitý fantasmagorie. Asi tak,jakože "syrový syrový syrový" :-)

Líbí se mi,když lidi,co píšou normálně poezii,občas napíšou prózu.. prozaici by se měli naučit takovou tu sílu momentu,kterou dokážou poetové zpracovat. I když někdy až moc nepochopitelně až neuchopitelně :-) šťastný a veselý..
26.12.2008 12:53
Pan Japko
 
animovaný medvídek napsal(a):
Vůbec nevím,co k tomu mám napsat. Myšlenek je tam plno, i náznaků,ale celkově se to drží jenom částečně určitý fantasmagorie. Asi tak,jakože "syrový syrový syrový" :-)

Líbí se mi,když lidi,co píšou normálně poezii,občas napíšou prózu.. prozaici by se měli naučit takovou tu sílu momentu,kterou dokážou poetové zpracovat. I když někdy až moc nepochopitelně až neuchopitelně :-) šťastný a veselý..
jako dík:-)..je tam lehká návaznost na báseň jezero na začátku,...... jinak taky pěkný vánoce:-)
26.12.2008 13:15
nesmrtel
Hm, vize jako prase! :) (Zlatý prasátko si neviděl, protože ses přežral, tak...) :)
Safra, dobrý!
26.12.2008 13:19
Pan Japko
 
nesmrtel napsal(a):
Hm, vize jako prase! :) (Zlatý prasátko si neviděl, protože ses přežral, tak...) :)
Safra, dobrý!
když jsem to psal tak jsem skoro usínal, právě jsem přečet nějakej hroznej přednáškovej cyklus a byl úplně mimo, vzniklo tohle

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)