Dílo #5417
Autor:Monty
Druh:<žádný>
Kategorie:Jiné
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.04.2004 22:43
Počet návštěv:3085
Počet názorů:23
Hodnocení:13
Patří do archívu:<Soukromý> Diotima: femme totale,
<Veřejný> WORKSHOP

Prolog
Tak si teda budeme hrát. :o)
Básně píšu velmi zřídka a tahle je shodou okolností jediná, kterou mám k dispozici (odešel mi disk), takže nemám na vybranou.
Kdysi to viselo na Písmáku, kdyby to někomu bylo povědomý. :o)
Nu a nyní k obžalobě.
Obhajobě až potom.
Workshop 3.
KOSTELNÍ VYDŘÍ

Nejsmutnější pohádky
píší se slepým dětem
s očima mlékem zkalenýma
na smirkový papír

A nejpokleslejší samota
se rodí v srdcích zjizvených poznáním
že láska
protéká mezi maltou a pískem
když stavíš dům
těkavého neklidu

Střádám si na hříchy
vyryté vráskou
na křídu

Nikdy se nedotkne brány
tvá ruka
co pro mé vlasy navždy zvadla
Jsem v slzách muže před křížem
kajícná kurva u klepadla

----------------------------------------------------------------------------------------------
Obhajoba:

Název "Kostelní Vydří" lze obhájit snadno, tato báseň tam buďto přímo vznikla nebo bezprostředně po návratu, nepamatuju se, jestli jsem tam s sebou měla tužku a papír.

Nejsmutnější pohádky
píší se slepým dětem
s očima mlékem zkalenýma
na smirkový papír


Nejsmutnější pohádky - bylo mi velmi smutno a krajina vůkol byla skutečně pohádková, including atmosféra
se píší slepým dětem
s očima mlékem zkalenýma
na smirkový papír - děti a pohádky k sobě jaksi automaticky patří, slepé děti jsou metaforou vnitřní slepoty autora, který řekněme hledá cestu z bludného kruhu a v mlze se mu nedaří najíd dveře, oči zkalené mlékem je opět volná asociace na dětství, děti pijí mléko a slepé děti určitě taky; pohádky psané na smirkový papír - Brailovo písmo se čte hmatem, smirkový papír je drsný, jezdit po něm prsty bolí, což je jednak samo o sobě smutné až dost a druhak přesně vystihuje sebemrskačský pocit autora (mne), který by si nejraději smirkovým papírem ty uslzené oči vytřel. Dočista dočista.

A nejpokleslejší samota
se rodí v srdcích zjizvených poznáním
že láska
protéká mezi maltou a pískem
když stavíš dům
těkavého neklidu


A nejpokleslejší samota - míněna vnitřní emigrace, samota na pozadí nějakého společenství, kdy je člověk sám a předstírá, že není
se rodí v srdcích zjizvených poznáním - klišé, ale přišlo mi, že tam patří
že láska
protéká mezi maltou a pískem - naproti klášteru někdo zcela nepochopitelně stavěl barák, vedle hřbitůvku s hrobama kněží, přišlo mi to totálně ujetý a nesmyslný, v čemž jsem opět nacházela jistou spojitost se svým rozervaným vnitrem. Pardon, nitrem.
když stavíš dům - viz výše
těkavého neklidu - terminus technicus, přesně tak to bylo

Střádám si na hříchy
vyryté vráskou
na křídu


střádám si na hříchy - člověk by si zahřešil, ale aktuálně nemá s kým
vyryté vráskou - bojím se, že bude s kým, teprve až budu stará
na křídu - jednak se to rýmuje s neklidem, za druhé na jedněch futrech v klášteře bylo křídou napsané K+M+B

Nikdy se nedotkne brány
tvá ruka
co pro mé vlasy navždy zvadla
Jsem v slzách muže před křížem
kajícná kurva u klepadla


Nikdy se nedotkne brány
tvá ruka - ten, po kom se mi stýská, je velmi daleko
co pro mé vlasy navždy zvadla - nerozešli jsme se zrovna v dobrém
Jsem v slzách muže před křížem - Kristus visí na kříži, ale z hlediska prostorového vnímání je před ním, když teda vy stojíte vůči němu face to face, navíc osobní asociace na vlně milostné lyriky
kajícná kurva u klepadla - kaju se za to, čím jsem se provinila, kurva proto, že panna by byla lživá pitomost, u klepadla proto, že bych ráda zaklepala na dvéře budoucnostě, aby je ON otevřel, lze si vyložit i jako ON ve smyslu Pán, tak i jako ztracený loverboy.

Tolik výkladový slovníček.

Technické poznámky.
Domnívám se, že báseň je velmi konzistentní jak co do obsahu, tak do formy, výpadky z rytmu jsou jen zdánlivé - záleží samozřejmě na technice přednesu, ačkoli je velmi osobní, přesto se domnívám, že může nějak emocionálně obohatit i jiného čtenáře, ačkoli netuším jak. Západní.
Epilog
Akorát by mě zajímalo, k čemu je to vlastně celý dobrý. :o)

Názory čtenářů
29.04.2004 23:01
Mathew
je to zajímavý, určitě, musím si někdy udělat čas a přečíst i indrucha a kalaisku, ale..workshop se mi zatím líbí, jako idea:)*
29.04.2004 23:21
Pavla
tuhle mužu hodně moc... ačkoli takováhle kritika se sem voubec nehodí, co? :)
30.04.2004 09:42
bříza
Celý dobrý je to kupříkladu k tomu, že se čtenářstvo víc soustředí na tu krásu, rozhýbá se mu myšlení a zostří vnímání. Celý dobrý je to k tomu, že si tuhle nádhernou báseň můžu přečíst a vynadat Ti za to, že tý poezii tak málo dáš a zpronevěřuješ se tak svýmu talentu! Vynadat Ti za to, žes pro mladší neuvedla, co je to Kostelní Vydří a sdělit Ti ze svých postřehů třeba ještě další Tebou neuvedený (ale jistě viděný) význam "vrásek na křídě" - křídově bílém obličeji člověka bez iluzí, Máří Magdalény před mrtvým Synem ~ dalšího rozměru reality v bolesti srdce. Obrazy, které vyvstávají díky imaginaci podtržené formou .... Prostě: Monty ~ takovouhle Tě neznáme - a je to NESMÍRNÁ škoda !!!!!
30.04.2004 12:22
josefk
tenkrát u Vydry jsem měl z té řeky podobně skoro majestátnej pocit jako teď
:-)))
30.04.2004 13:12
Albireo
Teprve ta obhajoba mi dovolila si tu báseň opravdu vychutnat. K případnému cupování se sem ještě vrátím.
30.04.2004 14:07
Rowenna
Skoro jsi mě navnadila spáchat něco podobného se svým dílem. Nebudu obžalovávat, protože báseň má pro mě na začátku napsáno velké B. ***

Osobně tvá interpretace "kajícné kurvy" u klepadla mi přijde příliš jemná. Já jsem si ji představila u těch rezavých konstrukcí, na které se věší zaprášené tebichy, aby se vyklepal marast, (odtud slovo klepadlo), někde v rohu zaplivaného dvorku, kde se drolí dlaždice, kterými prorůstá plevel, a přetéká páchnoucí popelnice. Tahle sebeironie, tenhle obraz - mě dostal snad úplně nejvíc. Vůbec jsem to nevnímala jako cestu někam - ke klepání, že by se snad mělo ozvat nějaké "vstupte, dále", já tu kajícnou kurvu vnímala jako tečku. Žádné představy dál. Celý příběh je sevřený a uzavřený autorkou.

:-)
30.04.2004 14:13
Igor_Indruch
Rowenno, Rowenno - to se mně stát nemohlo, protože u nás na Valašsku říkáme tomu na koberce klepáč :o)))

- i když - teď jsem znejistěl - jestli klepáč není jenom to, čím se do těch koberců mlátí - sakra, sakra, nějak ztrácím kontakt s "rodným jazykem"...
30.04.2004 14:14
Rowenna
I když, těď jsi znejistěl mě, říkalo se tomu u nás na severní Moravě skutečně klepadlo? No asi ano, když mi ta asociace okamžitě naskočila.

:-)
30.04.2004 15:57
stanislav
do workšopu nakupovat choditi, podivně činiti...
poezie end work end shop - dost děsná kombinace... ho ho ho...

Igor je Démon. to se časem tady dozví snad každej... co všecko kolem psaní dokonale každýmu znechutí... :o))) chi chi.

a jsem tůze rád, že Monty pouetry nesmolí... tenhle workshop beru jako dóst vypečenej džouk... chi chi...

tipik
30.04.2004 16:43
bříza
Stando - já se jí taky nedivím když tě tak čtu :) . . . bazilišku nepřející !
30.04.2004 17:11
Igor_Indruch
Neříkej Stando, že zrovna Tobě jsem něco znechutil - to by se teda náramně divil...:o)
30.04.2004 17:19
Yfča
*
30.04.2004 19:59
stanislav
Igor_Indruch napsal(a):
Neříkej Stando, že zrovna Tobě jsem něco znechutil - to by se teda náramně divil...:o)
jo, jsem totálně znechucenej a za všecko můžeš ty... to je jednou jistá věc! ehm.
01.05.2004 11:54
Shammann
Panebože
tuhle sem na písmáku nečet
...
docela provokuje, asi si ji vytisknu a udělám šamansky nechutnou koláž..
chi chi

natruc znechucenejm fotrům:-)
03.05.2004 15:29
Diotima
Upřímně řečeno - líbí se mi poslední sloka, která se mi zdá i poeticky
vyvedená a významům rozumím, obsah předchozích veršů jsem
pochopila až po výkladu - který je zatím nejlepší, který jsem tady
četla, ***díky za něj, je to zajímavý počtení - rozumový přístup. A co k básni - jako by se tam porvaly materialismus s idealismem. Smirkový papír, malta a písek - slova a spojení sice v básních neotřelá, ale mě ruší,
protože báseň by byla při použití méně hrubozrnných slov duchovnější.
Kurva je sice dost provokativní slovo, ale k autorce sedí (nee osobně,
toť se ví - jen míním razanci tvého projevu - mně se líbíš víc ve své próze).
09.05.2004 08:56
rebecca13
čau vesplek, workshopu Zdar!

abych řekla pravdu, celou báseň jsem nemohla uvěřit, že by Monty napsala (což napsala, to třeba ještě ano), ale že by sem do workshopu dala všanc opravdu něco tak zoufale teskného? v tom bude nějaká zrada, jistojistě....

no ....a taky že jo. jak poznalamenala Rowenna, tak v posledním verši se mi vybavila tatáž coura na zaplivaném dvorku u absurdního polorozpadlého (u mě ovšem dřevěného) klepadla, tedy absolutní výsměch čtenáři, který se dal svést kostelně-církevní tématikou a teď na konci mu sperma stříklo do očí (místo toho, aby uviděl Kristovy stékající slzy)

v posledním verši vidím pointu a absolutní černý humor, který se potažmo vrací ve smyčce ke slepým dětem na začátku - holt - život je život - a přežije ne ten, kdo vidí...

... nýbrž ten, kdo se umí smát. Vyhraje však ten, kdo se umí smát i sám sobě.... čímž se dostáváme ke klaunským slzám, potažmo k nejvyšší, nejoblíběnější formě umění.... ke klaunství a šaškárně, kterou umí tak strašně málokdo... a je tak strašně vzácná.... je to dar .... a pozor - oscilujeme najednou mezi koncem básně a začátkem - mezi samotnou autorkou a bohem.... má Monty takový dar od Boha? rozesmívat lidi?

... a jakpak je dnes u nás d......na Božím daru? :-))))

*******

09.05.2004 15:09
Shammann
beh?
09.05.2004 15:19
rebecca13
Shammn: eh?

Monty - mám to! konečně mi to docvaklo .-) seš boží :-)

11.05.2004 09:45
Narriel
Moc moc líbí :-)
Povedené
23.09.2005 00:20
Gunya
kdybych mel premejslet tak jak si psala v epilogu musel bych se tu zblaznit.
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)