Mám na okně hrad. Je to spíš sluj s bránou a vsazeným oknem do trhliny, ale je fajn. Je to, jak již to bývá, kamenný hrad.Pomalovaný. Těžký. Vypíná se na parapetu, leč nepřesahuje ani rám okna. Nevidím do jeho mikrosvěta a on do mého světa makro. V tom jsme si kvit. Ale přece. V jeho světě je tajemství a navenek kostelní klid. Tímto stoickým klidem má nade mnou převahu. Pyšní se jí. Proti tomu nemám šanci. Jediný důvod, proč snad ještě nepřerostl ten rám, je ten, že až by získal oba světy, prohodil bych ho oknem.
A tak tu spolu žijem. Obezřetní přátelé. |
|