A zase něco úsměvného poštovního o)))

To vám by na jisté poště jeden zaměstnanec, který by se dal nazvat leštičem klik, což jinak řečeno znamenalo, že donášel vedoucím na kolegy. Kde kdo to o něm věděl, a tak nebyl vůbec oblíbený. A jak to tak už bývá, i na něho jednoho dne došlo a to dost neobvyklým způsobem. Jeden z mých kolegů byl dost velký vtipálek a rozhodl se onoho pošťáka napálit. Zcela s vážnou tváří k němu přišel a sdělil mu, že se fasují modré spodky s trumpetkou. A protože on byl tak trochu trouba, tak tomu uvěřil. Zanedlouho už kde kdo na hale věděl to, co onomu neoblíbenému pošťákovi onen kolega napovídal, a všichni čekali, jak on zareaguje. A jeho předpokládaná reakce se vzápětí dostavila. Rázným krokem totiž napochodoval do kanceláře a chtěl po vedoucích ony modré spodky s trumpetkou. Vedoucí na něho nechápavě hleděli a jemu po chvíli došlo, že se stal objetí kanadského žertíku. To už na hale bylo veselo a sotva on s protaženým obličejem na ní přišel, tak se ozval výbuch smíchu. A poté mnohokráte uslyšel dotaz, jestli už má vyfasované pošťácké spoďáry s trumpetkou.
 Jiná poštovní historka je také úsměvná. To se jednoho krásného rána rozhodla na poště spadnout zářivka, přičemž jí nenapadlo nic jiného, než dopadnout na zásilky. A protože se její kryt rozbil a ona stále vesele svítila, tak došlo k extrémnímu zahřátí několika obalů balíků. A zanedlouho jedna zásilka počala nefalšovaně planout a poté postupně i ostatní. Plamínky brzo neunikly pozornosti několika pošťákům, načež propukla panika a halou se vzápětí nesly klasické výkřiky, že „Hoří!" Někteří se velmi rychle vzdálili, aby z povzdálí pozorovali poštovní táborák. Jiní začali být iniciativní zvláště poté, co se objevili rozkřičení vedoucí, kteří do hasící akce vnesli ještě větší zmatek. Brzo se někteří pošťáci proměnili v dobrovolné hasiče, přičemž svírali v rukách hasicí přístroje. K jejich překvapení však jimi nešlo hasit, jelikož už dost pamatovaly. Zatímco ve stupňujícím se chaosu měli někteří snahu různými způsoby donutit i přemluvit hasicí přístroje k činnosti, tak se požár rozšířil. A zanedlouho kde kdo běhal po poště a sháněl fungující hasicí přístroje. Když se je konečně podařilo najít, tak uhašení požáru zdárně proběhlo. Ale pro některé zásilky bylo už pozdě, a tak byl poštovní malér na světě.
 Také jste rádi v dětství pomocí bublifuku dělali bublinky? Ten jednoho dne objevil můj kolega v autě a velmi rychle se vrátil do dětských let. A tak zanedlouho z poštovního vozu vylétávalo velké množství barevných bublinek, které poletovaly nad prostranstvím, kde se sbíhaly dvě ulice. Brzo se poštovní vůz stal středem pozornosti mnoha chodců i kolem projíždějících řidičů. Bylo zajímavé pozorovat, jak se lidé užasle tváří. Někteří dokonce počali bublinky chytat a brzo bylo kolem nás dost rušno. Ani já jsem neodolal a po dlouhých letech jsem začal vypouštět bublinky a pobaveně se díval do tváří lidí, kteří se také dobře bavili. Inu bylo to takové zpestření pracovní doby, a kdyby to někdo nafilmoval, tak by to byl dost humorné.