Dílo #53316
Autor:Pan Japko
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.11.2008 22:48
Počet návštěv:1014
Počet názorů:9
Hodnocení:6 2
Patří do sbírky:Napořád
Patří do archívu:<Soukromý> stanislav: pro učedníci světla

Prolog
 
Napořád III.
Děj I.
Minulý týden. Měsíc. Rok. Nevím, došel jsem prostě zase zpět. Na místo počátku. Na místo plné počitků. Nedokáži je od sebe rozeznat, většinou splývají v jeden a nakukují do okna mého pokoje. Občas i vejdou. To se potom krčím při stěně cáry světa kolem pasu, plynule přecházím do řevu, střepy z oken si řežu žíly a moje vlasy se válí na zemi. Spíš na plovoucí podlaze z různých tváří a pekelných vizí. Lidé jsou stvořeni pro nerozumění druhým. To jsem se již naučil. Na tomto místě je to nejvíce patrné. Zde vychází zárodek té choroby. Nebudu s ní bojovat. Nemá to smysl a já jsem unavený. Znovu slyším vlny. Její volání. Neexistenci a nekonečný zápas o symboly. V pokoji je tma.
Intermezzo I.
Sílím. Každý další den je pro mě utrpení. Ale nalézám v něm sílu. Sílu říct si :,, Ještě tento den." Samozřejmě při procházkách na trávě ztrácím povědomí a svojí malosti, a svojí toue po sebezničení, sebevraždě. Občas se ten motiv jen protne s mojí rukou jako ostré stéblo trávy. Poráží mě k zemi tlukot křídel a tvůj smích. Nemůžu tě slyšet. Slyším. Záhy jako v obrovském sále, jsem bos a tančím. S mnoha ženami bez tváře. Bez tvaru, bez citu. Vím, že cíl je, dostat se k tobě. Záhadně mi ale unikáš. Každý den.
Děj II.
Skrz verše se promítá můj minulý život. Čas uvědomění, čas prozření, čas vykoupení. To vše zní v mých básních sytým vokálem. Ale jen v pozadí. Lehce prostupuje. Nikdy však natolik, abych ho mohl zahlédnout, uchopit a dospět k uvolnění. Proto je blíže spíše zařezávající se stéblo trávy a nenávist než blaženost stavu při nákupu odpustků. Nevím, co si vybrat. Obojí stejně vede na nejnižší stupeň choroby, která se nezadržitelně šíří. Naše mentorka to ví. Učí nás v zpytující masochismus skrz druhé. Zdařile.
Intermezzo II.
Svoboda. Prometheova játra se bouří ve větru. Nechutnají havranům, ani samotnému Bohu. Sysifos koulí svůj úděl do vrchu. A Atlas drží na ramenou břehy utrpení. Heraklovy sloupy skrývají cestu do labyrintu jasu, tepla, monster a toho nejhoršího. Individuální mysli. Každý, kdo překročí práh Herkulových sloupů je nucen postavit se tváří tvář svým touhám, svým myšlenkám, své chorobě, své šílenosti. Jenom duchové beze smyslu vycházejí z této cesty. My o tom víme. Naše pouť na pobřeží je podobná. Nikdy si to ale nepřiznáme.
Konec
Myslet si, že někdo z naší skupiny by mohl být jiný než ostatní, je děsivě naivní. Ani ona, on, ty, já, naše mentorka, nikdo. Všichni jsou ubohými karikaturami svých cílů, není to hodné odsouzení. Záchrana?.....
Epilog
 

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 07.11.2008 23:33.

Názory čtenářů
07.11.2008 23:26
josefk
silný zážitek, že až otázka, kde se to vzalo
08.11.2008 08:00
stanislav
je to poměrně silný kafe, ale tak nějak to zní i věrohodně, tedy mně. což možná by bylo lepší, kdyby to byla jen fabulace pouhopouhá..
08.11.2008 10:08
Pan Japko
právě no.....další díl snad bude trochu víc v pohodě.....tohle je stejně psaný jenom pro pár lidí
08.11.2008 12:41
animovaný medvídek
Docela sem se v některejch pasážích ztotožňoval,takže to tam máš..
09.11.2008 14:44
dlouhátlustáčára
animovaný medvídek napsal(a):
Docela sem se v některejch pasážích ztotožňoval,takže to tam máš..
...
11.11.2008 23:40
Lu_Po
°°°


větší než pokoj je můj nepokoj :) jak praví Hapka a Horáček
12.11.2008 19:37
Gunya
Super vec, cte se to samo.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)