Pod mraky a níž než já, oranžově svítí dýmu zdroj...
ve mě však doutná láska Tvá
jen mimochodem přemýšlím, proč sem tě tak brzy zahodil, 
když tě po chvíli znova budu chtít.
Bohužel, ty jsi byla poslední
poslední bílé pokušení
poslední únik z nudy a šedi večera
poslední pohlazení, poslední smysl v šeru života. 

Černá nejde zapálit a bílá už došla...
co teď s tím?
Černé byly moje choutky - právě ty chci spálit v popel
Bílé bylo tvoje bytí, které sem zahodil, dříve než dohořelo
Co mi zbývá? Žlutá barva už zmizela na poli a další není
tma svítí sama o sobě a všechny barvy překrývá
a svět se podezřele točí v barvách tvých očí
zaklínit ho do skály, vyhrabat mu důlek
a ani slunce nepomůže,  když sem ztratil oči.
Pro Tebe?! Proč jen...

Celý svůj život už mě budeš jenom nenávidět a dým ze zbytku cigarety jen nepřijemně v očích bude štípat.
Jsem bezmocen to napravit, když ho nemám sílu zvednout.
A i kdyby se tak stalo, nevím, v jaké špíně ležel.
Špíně mého života opředeného alkoholem, drogrami, sexem a Tebou... 

Když vyhasnout mám bez tebe, tak raději se rozfoukám.

Vítr život mi sic rychle krátí, avšak alespoň se trochu rozzářím.

Abych naposledy mohl vidět ten úsměv, který ti tak sluší.

Již ho vidím, i když naposledy, na konci svého tunelu.

Uhasínám v bílém nekonečnu jako ta cigareta pode mnou.

Bezcenně, tiše a promarněně...Snad se něco skrývá ve filtru...