Zezlátlo listí
v paprscích mihotavých
a ranní mžení mu v žilách kreslí
čáry života.
Slunce ho oslepilo
a tak teď padá k zemi
v závrati,
v zamlklém opojení.
Je říjen.
Podívej,
hvězdy nám popadaly.
Chtěly prý aspoň jednou
pohlédnout na nebe.
Užaslé mlčí.
Šustí nám pod nohama.
V bláhovém přesvědčení,
věřící na oplatky,
doufají pošetile,
že snad my
výměnou za splněné sny
je v dlaních vyneseme zpátky.
Dojemně odevzdané
s důvěrou se lepí na podpatky.
A život jim zvolna
kape z čepelí.
Projdeme nevšímaví.
V předsíních zouváme se
a sny nám umírají
na vláknech rohožek.
Epilog
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Madelaine', 16.10.2008 11:00.