Prolog |
Kdysi jsem jako reakci na Lenneveřinu báseň
Temně je rudé mé víno v sklence,
měsíční svit se v něm stříbrně zrcadlí.
Píšu tu requiem pro utopence,
květiny na hrobě ještě mu nezvadly.
Měsíční paprsek do sklenky svítí,
ohnivou jiskru mi ve víně rozžíná.
Spousta je na vodě nočního kvítí,
večerní koncert žab za chvíli začíná.
Na mokrý papír tu noty své píši,
žábám je brzy už k zpěvu dát mám.
V jezeře mrtvý ať píseň mou slyší,
cítí mou útěchu. Není tu sám.
napsala tohle:
V mé sklence víno jak luna je bledé,
bledé jak dvě ruce na černém hedvábí.
Pod okny průvod mi pohřební jede,
lilie na věncích lišaje přivábí.
Stíny si na zemi podivně hrají,
ve světle měsíce smuteční chocholy.
Zpaměti vraníci svou cestu znají,
když minou hřbitov a zamíří do polí.
S tím černým průvodem beze slov protestu
až přijde čas, i my sotva se minem,
dnes jenom připíjím mrtvému na cestu
ze sklenky broušené tím bledým vínem.
Nu, a tohle je reakce na přečtení oněch textů po pár letech od jejich vzniku :-) |
|
Předvečer ticha |
V předvečer ticha neparkujte své ropuchy v knihovně.
Čtyři a Sedm jsou náhrobní mince,
pochybné úkazy zlovolných čar.
Soutmělé uzloví (zdravíme Merleho) v pozvolné lince
v misce se projeví korunou jar.
V předvečer ticha laskavě opakujte opaky o pak.
Spečené pokusy pod krustou (opět zdravíme Merleho) stáří,
v zásuvkách ztrácí se po kuse kus,
dokletí poéti s rýží se vaří,
z pod Enteru vyjíždí pohřební vůz.
Předvečer ticha ať se dostaví na informace, opakuji, předvečer ticha ať se dostaví na informace. |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'yenn', 25.04.2004 20:53.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|