Nějakou dobu to vypadalo, že Mistr vůbec neodpoví. Nakonec ale přece promluvil.

"Všechno je stejné, ale nic nezůstane bez následků, zvlášť, když se to dělá dlouho. Kdo hrubě mluví, začne brzy hrubě myslet. A ten, kdo myslí hrubě, vidí svět jako člověk, kterého bolí žaludek. Všude samé mrzutosti. Ale ty chceš přece milovat," usmál se s něhou na svého nejmilejšího. "Takový člověk chudne. Zvykne si používat pět nebo sedm slov, a ta říká kdekoliv, ať se to hodí nebo ne. Zlého člověka nazve puškvorcem, ale nedozvíš se proč, neboť už to vysvětlit neumí. A potká-li svého přítele, řekne mu stejně, protože už jiná slova vlastně ani nezná. A já vám říkám: ten, kdo své přátele nazývá puškvorci a sysly, nezná žádné přátelství. Budou ti namítat: má matka, popřej jí Marduk nebe, klela jako nevěstka, otec nadával jak špaček a mí přátelé, když otevřou ústa, je to, jak bys nahlédl do odpadní jímky. A všichni jsou to samí dobří lidé. Zeptej se - copak nechcete být lepší? Uvaž přece - spadne ti na palec kladivo a ty zvoláš některou z hanebných klateb, kterou v takových chvílích používá lid. Kolik zloby, rezignace a nesouladu se světem, je v takové nadávce. Nuže tam, kde jsi používal toto slovo, řekni prostě jejda. A ve tvém srdci začne ožívat dítě hvězd. A rozhněvá-li tě někdo, nebuď jako šílený slon, který troubí nesmyslně hnusné zvuky a ničí vše vlevo vpravo, ale zkroť svou mysl a řekni jasně a srozumitelně, čím tě rozhněval. A nebude-li to k užitku ani jemu, ani jeho okolí, bude to k užitku tobě, protože tvá mysl se projasní. Je lepší poznat příčinu potíží, než se propadnout do ohnivého šílenství. Ten, kdo vás učí mluvit hrubě, je vyslanec Ďábla."

Mistr naznačil, že potřebuje pomoct vstát. Všichni pochopili, že řeč je u konce. Bylo páteční ráno. Před Mardukovým chrámem dávaly babky štědré almužny.