| Prolog |
|---|
|
Dílo mého kamaráda, s jeho svolením sem házím. |
|
| Existenciální pero |
Na dně propasti, na dně propasti, na dně propasti... jsem úplně mimo
tento svět jako kdybych byl v akváriu a nikdo neslyší ani když tluču do
skla. Tři vejce do skla – paradigma dekadentního prasete. Tak dlouho
jsem se pokoušel oprostit se od všech citů, jež mne ničily, až jsem
dosáhl zvráceného borůvkového koláče v podobě úspěchu – v akváriu se
rozhlížím kolem sebe, za sklem se pohybují slečny krásné a po všech
stránkách jedinečné a každá z nich mne okouzlí. Ano, okouzlují mne
všechny – na deset minut, na hodinu, na dva dny... a pořád jsou jiné a
já... oj-oj-oj!
Tento stav je svým způsobem ideální. Kdybych dosáhl
rovnováhy, mohl bych si užívat radovánek s dívkami, smát se a na nic
nemyslet. Zničující je ale to, že si plně uvědomuji, jak příšerný a
bolestný ten stav ve skutečnosti je. Paradoxně mne tedy tato deformace
emocí dohání až k pláči. Samozřejmě stále věřím, že existuje naděje.
Věřím, že mohu být z tohoto stavu vytržen. Nemám sice vnitřní sílu
potřebnou k tomu, abych se z něj vymanil sám a dokonce se domnívám, že
bych se z něj zcela sám vymanit nemohl ani kdybych se snažil. Je mi
třeba popudu zvenčí. Nejsem už schopen v bláhové naději oslovit nějakou
slečnu, pokud je nejistota příliš velká. A ve většině možných situací
prostě příliš velká je. Mohou ale nastat i situace jiné a v případě, že
by skutečně nějaký růžový pilník s přijatelným stupněm nejistoty
nastal, byl bych jistě schopen a ochoten nějakou sílu vynaložit. Vždyť
přes to všechno jsem stále romantikem! Romantikem v hávu
existenciálního péra. |
|
| Epilog |
6. října 2008
HHPH*
* HHPH – hovno, hovno, piča, hovno |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Dědeček Hříbeček', 06.10.2008 20:11.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
2
lalabuť