Zdá se mi že trávím roky na zadním sedadle autobusu Stále stejné trasy pokaždé řvoucí stromy a poutníci v maringotkách já se lehce nahrbím a zastydlým vousem polepím tváře kopírující letmé pohyby z hrobů dřevěných psů Na konci ve stanici zaplatím vším co mám a v jedné vteřině se dveře otevřou ale nikdy ne na tak dlouho abych mohl vyskočit kola se líně otočí v bahně a klakson zahuláká všechny svoje tóny pro obvodní magory už zase