Dílo #52136 |
Autor: | josefk |
Datum publikace: | 29.09.2008 21:41 |
Počet návštěv: | 1428 |
Počet názorů: | 15 |
Hodnocení: | 10 1 5 |
číslo 4802 |
Po poledni jsme se ženou přišli domů a sundali jsme si papírové náramky, co jsme měli zalepené na zápěstí. Já jsem měl číslo 4802, žena 4803. Zřejmě jsme byli tolikátými návštěvníky letošních husích slavností. Je to každoroční slavná kulinářská záležitost, u nás doma se v ten den nevaří. Už v deset hodin dopoledne jsme byli na místě, kde slavnost probíhá. Měli jsme štěstí, ještě nebylo moc nabito. Po hodině procházení mezi stánky, kde jsme zakoupili husí sádlo s játry, sklenici naloženého sýra, štramberské uši a pro vnučku pejska ze včelího vosku s knotem na hlavičce a ovčí vestičku, se už žena rozhlížela po místě k usednutí. V hledišti jsem uzmul jednu volnou židli a přesunul jsem ji na místo, kam svítilo sluníčko. Z toho místa byl výborný rozhled na účinkující, mezi diváky i mezi stánky. Dobrý rozhled, to je pro moji ženu téměř to nejdůležitější. Ona usedla, já jsem si stoupnul vedle ní, připraven být terčem i posluchačem. Aby byla ve formě, lehce jsem ji navnadil: - zde chodí tolik jakejchsi stařečků a stařenek, to jsou určitě naši spolužáci, ...poznáváš někoho? Ponechal jsem jí trochu času k nažhavení. Na podiu koncertovala místní country kapela a taky žhavila. Pohvizdoval jsem si, jak jsem podléhal rytmické muzice. Konečně. - tak jsem to spočítala, nohou si podupuje sedmnáct lidí... Po chvilce: - hlavou cukají s tebou tři... Napínal jsem ji mlčením dál. - hvízdá jedině náš starej blázen! Trefa! Čekala reakci, ta se ale nekonala. Zatlačila na pilu: - viděls Bobinu? - je to moje spolužačka - tu sis měl prohlídnout, abys viděl, jak vypadá stařenka! Zdvořile jsem mlčel, protože jsem stále hvízdal. Ona mlčela taky, ale dlouho to nevydržela. - vidíš? tam jde můj pacient - viděls? tam jde moje pacientka Tyto věty opakovala několikrát po sobě v krátkých intervalech. Přihrávka na smeč to byla parádní. - vypadá to, že všichni tvoje ošetření přežili! gratuluju! Přešla do útoku. - ááá, CML promluvil! Co je to CML, jsem už věděl, protože mi tak říká dcera, když přijede z Prahy na lont a má dojem, že nestojí o mé názory. Źena se asi zastyděla, protože hned nato si mě udobřovala: - už máš asi hlad? - neříkej, že nemáš! - vidím to na tobě, že máš! Udobřování stupňovala, až mne přesvědčila. Doposloucháme muziku? Otázka byla z těch, co si samy odpovídají. Po chvilce to na ni zase přišlo: - ten s tím banjem je vnuk paní Ošlejškové, co jí uřízli tu nohu Nesměle jsem prohodil, že paní neznám. - to je přece ta, co byla milenkou toho Krátkýho z kultury, co se o něm říkalo, že na premiéru chodí s manželkou a na derniéru s milenkou Bohužel jsem mlčel dál a to byla chyba. Povzdechla si: - ta tvoje skleroza, to jednou bude můj konec... Zde jsem si v duchu zavýsknul, taková příležitost! - ještě štěstí, že si nebudu kvůle té skleroze pamatovat, že jsem byl ženatej, jinak bych truchlil Ale byla ve formě: - jenom abys netruchlil v poledne, až ti nedám husu, stejně si nevzpomeneš, že jsme ji koupili... To byl úder, po kterém jsem začal slinit. Už bylo řečí dost. Byl jsem tak rozrušen, že jsem se podíval dokonce i na mobil, kolik je hodin. Takovou konverzaci mám docela rád, docela utužuje soužití...a dá se při ní i myslet, ale už jí bylo dost. Mezitím kapela dohrála, zatleskali jsme a šli si konečně koupit jedno husí stehýnko se zelím a knedlíkem, do krabičky. Odnesli jsme si je domů, kde jsme je, v poměru dvě ku jedné, zkonzumovali. Menší problém byl jenom s knedlíky, byly čtyři. Ale matematika, to je naše společná silná stránka. |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'josefk', 30.09.2008 22:28.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|