Drogově
závislý, alkoholik, patologický hráč nebo člověk trpící chorobným nutkáním k
jiným typům sebepoškozování (jinými závislostmi). Všichni jsou zvyklí na určitý ´vzorec žití´ trvající roky, často i
desítky let: užití (si) - kocovina (morální, absťák, dojezd, ...) - užití -
kocovina - ... atd. (- dále budu hovořit konkrétně o drogově závislých.) Po nějaké době však takový život začne jeho uživatele příliš ničit, psychicky i fyzicky, zjistí, že stavy pod vlivem ztrácejí na
intenzitě, ´kocoviny´ na intenzitě nabírají, a tak začne projevovat zájem o
změnu životního stylu, léčbu, abstinenci. Co takovýto zájem však může vpravdě
znamenat, co vlastně klient žádá, jaká je - ač si to přímo neuvědomuje a tudíž
nevysloví - jeho zakázka? Napadá mě: -
úprava fyzického stavu, -
úprava psychického stavu, -
úprava vztahů (jdu se léčit, chci se sebou něco dělat, začít žít lepší život,
...), ANEB
obnovení sil (žil), možnost nechat klesnout toleranci (- finančně i jinak
výhodné) a vytvoření dobrých podmínek pro návrat k braní. Klient bude docházet na terapie
(hovoříme-li o ambulantní léčbě závislosti), bude se podrobovat léčebným
metodám, relaxacím, osvětě, bude plnit terapeutické úkoly. Bude považován za
´vzorného klienta´, ve vztazích mezi ním a terapeuty nebudou žádné problémy.
Přesuňme se však do jeho osobního, každodenního života. Náš závislý se již detoxikoval,
přerušil kontakt s místy a lidmi spojenými s drogami, zkusil přičichnout k
nějaké (zdravé) volnočasové aktivitě nebo letmo (pro začátek) oprášil některé z
dřívějších – z doby před začátkem drogové kariéry nebo maximálně na jejím
začátku. Vše je na dobré cestě, zdá se. Prožívá sice i nepříjemné psychické
stavy, bažení a další negativní pocity spojené s absencí návykové látky a touze
po ní, ale nějak je zvládá. Nějak - a to je ono. Jak vlastně? Často si sice
vzpomene na to, co mu radí na terapiích, o čem ví a má odzkoušené, že pomůže -
například setkání s ne-uživateli, sport, různé techniky relaxace, ... -
ale nic z toho neprovede a dokonce se jaksi snaží zachovat status quo. (Ten jej
v ´nejhorším´ případě mohou dovést zpět k
užití drogy.) Proč takto jedná a vzpírá se dalším krokům k úzdravě?
(pozn. myšleno k abstinenci a změně životního stylu; úzdrava je v oblasti drogových, ale i nedrogových závislostí
závislostí hodně relativní pojem) Teorie: Bažení, abstinenční příznaky,
deprese, úzkost, napětí apod. u drogově závislého obvykle vypovídají o tom, že
v nedávné minulosti jeho tělo i mysl prožívaly příjemné stavy nebo alespoň
absenci stavů nepříjemných a avizují zároveň, že tomu tak v blízké budoucnosti opět bude. A klient
avizované přijímá do podvědomí jako fakt a podle toho se i tak zachová (viz roky
následovaný ´vzorec žití´; roky napodmiňovaný reflex). Drogově závislý, pokud si nedokáže utvořit vizi
života bez drog, podvědomě neustále (i v období urputné snahy
abstinovat) počítá s tím, že toto negativní prožívání reality bude opět
nahrazeno nebo alespoň dostatečně přehlušeno účinkem drogy. (To jej svým způsobem ´drží nad vodou´ a v okolí vzbuzuje zdání poměrně rychlé ´úzdravy´.) Vnímá taky, že
pokud se ho dobrovolně a vědomě vzdá, vzdá se taky naděje na příští příjemné
prožitky. (Tuší, že je možné si najít náhradní, ale už polemizuje nad tím, zda
plnohodnotnou.) Zároveň jej tyto, ač nepříjemné pocity a stavy zaměstnávají,
hraje si s nimi. Má s čím bojovat, nad čím vítězit a čemu podléhat. Nechce
je měnit za myšlenky a pocity zcela
nové, neznámé, pro něj cizí. Tyhle jsou jeho součástí, jeho realitou. Když
například relaxovali na terapii, bylo to jiné, i prostředí bylo cizí, nové,
lépe se tedy přijímaly i nové zážitky. Ale v jeho starém prostředí, kde všechno
má svá zaběhnutá pravidla... Představa, že by byl v pohodě? Seděl v křesle a po
těle i po duši by prožíval klid, radost...nirvánu? Těžko. (Droga mu to ale dát
dokáže.) Unudil by se. Vydržel by to možná chvilku, pak by ale začal hledat -
podněty, čím se zabavit, nějakou ´akci´ (jak byl neustále zvyklý)... A dost
možná by pak skončil tam, kde byl. A potom - zklamání z relapsu?
Výčitky? Snad. Čekává se to od něj. Někde hluboko však…konečně je to znovu on
sám, sebevědomý, ve známém terénu. Takto, když je v pohodě, se bude i lépe odvykat. Všechno si to chce promyslet pěkně doma, mezi svýma. A pak se uvidí. Mezi spoluuživateli vypráví zážitky z neúspěšné
léčby a mluví o nadlidské síle drog (čehož je živoucím důkazem). Prožívá si dál svá vytržení i propady, občas hodně
hluboko. Ale když bude nejhůř, vždy je v
záloze léčba.
|