Přání padajícím hvězdám k ránu posílám po zbloudilých můrách a čekám zázračné oteplení. Na rtech mě pálí zbytky zapomenutých snů o princeznách zakletých v nejvyšší věži hradu postaveného na vzpomínkách co marně topím v rumu. Možná až na jaře budeš mít cestu kolem najdeš mě a já roztaju pod dotekem tvých řas. Budou to právě tvoje slova co bez hlesu pohladí mi mrazem popálená záda a já rozkvetu pod tvými doteky do podoby prvního jarního běláska. A pak ti uletím někam kde nebudu muset čekat až do rána abych se konečně ze srdce usmála.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Megan', 17.09.2008 12:48.