někde uvnitř jsem tě po kouskách poztrácela uzlovals mi myšlenky a teď vykřikuješ ze tmy každé z mých cest bořím polopravdy a hledám v troskách po hřebenu tvých stop klopýtám jako kdyby se ten co v noci plakával ještě probouzel hrůzou a křičel kdepak je můj Langdon? já vím že řasy po pláči bolí vlny pohltily cos nechal na břehu zapomnění zmítám se s pěnou kolem úst kopyta zatracení mě převezou skrz tu jantarovou oponu a ukrytí bludištěm poskládám ti vlasy pod hlavu měkce jako když padá tma |
|