| Prolog |
|---|
Jorie Graham - americká básnířka; vyrůstala v Římě, studovala na Sorboně, učí na Harvardu, kde působí se svým třetím manželem-básníkem.
cvičný překlad
|
|
| Losos |
Jednou jsem je pozorovala, za soumraku, program v televizi
v našem hotelovém pokoji na půl cesty
Nebraskou, rychlé, blyštivé, mimo krásu, mimo
důležitost krásy,
archaické,
ani ne hladové, vůbec ne ohrožené, vzrušené víc a víc
do ztracena.
Vyskakovali do vodopádů, přepadů,
a na kameny, trhali sebou a skákali zlatou řekou
a putovali modrou řekou
opačnými směry.
Nezastavili se, rozhodnutím vůle
bezmocní, jako oko
je bezmocné,
když obraz vytváří sám sebe,
nahoru-dolů, zpět,
dere se do mysli, a svět
se uvolňuje
z hlubokého oceánu daného
. . . města míjejí, matka se pokouší
o sebevraždu,
mravenci rozebírají kousek po kousku
bílého za noci létajícího mola
a přinášejí ho kousek po kousku
trhlinou v mé zdi
. . . Jak bezmocné
je tiché jezero proti proudu,
v očekávání zlatého ostří
jejich spěchu.
Kdysi, doma, jako dítě,
jsem pozorovala, v poledne, za dřevěným laťkovím rolet,
muže a ženu, nahé, s očima zavřenýma,
jako po sobě šplhali,
na podlaze terasy,
dva dravé zlaté proudy
ovíjející jeden druhého, zrychlující,
zvolňující.
Sotva jsem tušila,
co jsem viděla.
Ať byl v jejich světě jakýkoli stín,
byl to otisk
toho druhého,
tenká černá spára
kterou se, jak se zdálo, mezi sebou
snažili zacelit.
Tajil se mi dech.
Mohla bych prohlásit,
že ta práce, kterou dělali
v potu tváře, byla dobrá.
Řekla bych,
putovali daleko, obrácenými
směry. Co je světlo
na konci dne, syté, narudle zlaté, zalévající zdi,
chodby, světlo, které už neosvětluje,
jen pokrývá, dodává patinu, osvobozeno od těla
vzduchu, který je nese. Co to znamená
v prostoru času
kde je už zbytečné, jenom
krásné?
Když byli hotovi, oddělili se
jeden od druhého
a spali, s rozpřaženými pažemi,
na teplé dlažbě
podlahy na terase,
usmívali se,
tváří přitisknuti ke kameni.
* * *
Salmon
I watched them once, at dusk, on television, run,
in our motel room half-way through
Nebraska,
quick, glittering, past beauty,
past
the importance of beauty,
archaic,
not even hungry,
not even endangered,
driving deeper and deeper
into less.
They leapt up falls, ladders,
and rock, tearing and leaping,
a gold river
and a blue river
traveling
in opposite directions.
They would not stop,
resolution of will
and helplessness,
as the eye
is helpless
when the image forms itself, upside-down, backward,
driving up into
the mind,
and the world
unfastens itself
from the deep oceans
of the given. . . .
Justice, aspen
leaves,
mother attempting
suicide,
the white night-flying moth
the ants dismantled bit by bit
and carried in
right through
the crack
in my wall
. . . . How helpless
the still pool is,
upstream,
awaiting the gold blade
of their hurry.
Once, indoors, a child,
I watched, at noon,
through slatted wooden blinds,
a man and woman, naked, eyes closed,
climb onto each other,
on the terrace floor,
and ride—two gold currents
wrapping round and round each other,
fastening,
unfastening.
I hardly knew
what I saw.
Whatever shadow there was
in that world
it was the one each cast
onto the other,
the thin black seam
they
seemed to be trying to work away
between them. I held my breath.
As far as I could tell,
the work they did
with sweat and light
was good. I'd say
they traveled far in opposite
directions.
What is the light
at the end of the day,
deep, reddish-gold, bathing the walls,
the corridors, light that is no longer light,
no longer clarifies,
illuminates, antique,
freed from the body of
the air that carries it.
What is it
for the space of time
where it is
useless, merely
beautiful?
When they were done,
they made a distance
one from the other
and slept,
outstretched,
on the warm tile
of the terrace floor,
smiling, faces pressed against the stone.
|
|
Počet úprav: 9, naposledy upravil(a) 'Diotima', 22.08.2008 16:32.
| Názory čtenářů |
22.08.2008 03:17
 muclicka
|
usmívali se,
tváří přitisknuti ke kameni. |
22.08.2008 06:37
 Mario Czerney
|
Nějak jsem se nepobavil, Hanko! :-)
|
22.08.2008 07:35
 Diotima
|
jak vám děkuji - za krásné foto, inspirativní kritiku ................................. hech |
22.08.2008 07:39
muclicka
|
pravda je někdy krutá...klidný den přeju |
22.08.2008 07:43
 HanaKonvesz  
|
máš recht, Diotímo, jojo.
a mně se to líbí, není nad usmáté líčko a teplou podlahu :-)
a překlad se mi taky líbí, abych našla co by se mi nelíbilo, nesměla bych být po noční. však já se vrátím, růžolící, usmátá a zhodnotím znovu, vyspale. :-)
|
22.08.2008 07:49
muclicka
|
). |
22.08.2008 08:44
 stanislav
|
pěkné |
22.08.2008 10:58
osika
|
stanislav napsal(a): pěkné
rozebíraj tu můru! to je na samostatnou statnou báseň! nejraděj bych to švihla...tak nazdar, tvá čtnenářka svihlá :-) |
22.08.2008 15:13
HanaKonvesz
|
Mario Czerney napsal(a): Nějak jsem se nepobavil, Hanko! :-) |
22.08.2008 16:44
Diotima
|
osika napsal(a): stanislav napsal(a): pěkné nehodnotím překlad, ale báseň se mi líbí, nejvíc, jak ti mravenci
rozebíraj tu můru! to je na samostatnou statnou báseň! nejraděj bych to švihla...tak nazdar, tvá čtnenářka svihlá :-) |
22.08.2008 17:37
osika
|
Diotima napsal(a):
osika napsal(a): stanislav napsal(a): pěkné nehodnotím překlad, ale báseň se mi líbí, nejvíc, jak ti mravenci
rozebíraj tu můru! to je na samostatnou statnou báseň! nejraděj bych to švihla...tak nazdar, tvá čtnenářka svihlá :-) - klidně to švihni, Jorie je až někde na Harvardu, ta se to nedomákne ;-) |
22.08.2008 19:02
Mario Czerney
|
HanaKonvesz napsal(a): Mario Czerney napsal(a): Nějak jsem se nepobavil, Hanko! :-) mário, zkus občana havla, ten ti zvedne náladu :-) |
22.08.2008 19:05
HanaKonvesz
|
nojono, máš to těžký :-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|