Dílo #49770
Autor:anyz
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:11.06.2008 22:58
Počet návštěv:1465
Počet názorů:6
Hodnocení:6 3 1

Prolog

tolik co říct a tak málo prostoru
místnost bez oken
našedlé zdi
bylo by ho dost
mlč
tečka.scénář.stop
                   slyšíš tu ozvěnu

možná se mi nikdy nepodlomí kolena

schováváme se před sebou za rohy ulice
                                    a povídáme si halasně přes celé město
prý rušíme noční klid
                                   jak neslýchané takhle nad ránem
hlavně se nepotkat co myslíš
                                   studí nebo hřejí dlažební kostky po dešti


psát si básně po zdech města
                                               by nás příliš pálilo do očí


jak si malý když se schováváš za černé střípky sametu
                                                           jako malé děti v dlaních před světem
hvězdy na mě pokřikují my tu nejsme
                                                           a tebe pořežou do prstů
mám strach že pohltí tě noc
                                                           a měsíc do rtů popálí

 

potkávat se pohledy
                                               ...teď dlouho nebudu chtít

 

 

Epilog

možná se mi nikdy nepodlomí kolena, ale ještě dlouho poté se mi budou třást ruce

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'anyz', 11.06.2008 23:03.

Názory čtenářů
12.06.2008 06:25
daissy
líbí... dost... je to namáhavé a hluboké
12.06.2008 07:11
moře
///
16.06.2008 18:50
šánnatas
aj peklu se líbí
17.10.2008 10:16
Madelaine
Pěkné.
17.02.2010 00:27
Levá v Orionově pásu
jo, jen to "si" mi tam celkem vadí

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)