Dílo #48812
Autor:Diotima
Druh: Tvorba
Kategorie:Jiné/Překlad
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.04.2008 09:45
Počet návštěv:5004
Počet názorů:42
Hodnocení:13 1

Prolog
Ivan Blatný - Pomocná škola Bixley - cvičný překlad
Pohřební hudba



Vykřičené domy se hemží zákazníky
pastucha který navštívil město je hledá
ptá se mě na cestu jako v Jiráskově Lucerně
právo světlonoše

Musíš vydrhnout podlahu na záchodě celý nahý
na všech čtyřech 
stejná melodie.



* * *

Pohřební hudba


Vykřičené domy se hemží zákazníky
pastucha který navštívil město je hledá
ptá se mě na cestu jako v Jiráskově Lucerně
právo světlonoše

You must scrub the floor of the lavatory all naked

on your hands and knees

even melody.

Epilog
I. Blatný ve svých básních někdy naznačuje, že byl v anglických ústavech šikanován a zneužíván spolupacienty ..

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Diotima', 29.04.2008 11:57.

Názory čtenářů
29.04.2008 11:52
lobos
Ivana Blatného mám moc rád. Každopádně tip za to, že se zde báseň objevila.

Má ale opravdu smysl toto překládat? Překlad anglické části básně do češtiny zde úplně odbourává jednu významovou vrstvu originálu. A dále: proč ta velká písmena na začátku veršů v překladu? Ta změna názvu mi také není úplně jasná - ale zde mi asi něco uniká.



29.04.2008 12:00
Diotima
díky .. nepřesnosti jsem opravila (velká písmena mi naskakují automaticky) .. je to jen experiment - původně snaha přiblížit cizojazyčný text těm, kteří si ho nejsou schopni někdy přeložit, ale zaujalo, bylo řečeno, že Blatný se nám češtinou zobyčejňuje, ale přibližuje .. tak v tom pokračuju
29.04.2008 12:23
Diotima
ale stanislave - nezmiňuješ se o partnerství dvou rovnocenných lidí, rozumných ba moudrých, kteří si jsou navzájem oporou, pro mě ideální konstelace .. - to už jsem v západní cizině, ale i v Čechách zažila - mám takový pár mezi svými přáteli .. ale zažila jsem ho i u Arabů .. jde zde také 
o spravedlivou dělbu práce, kdy jeden není vykořisťován druhým, jeden není manipulován druhým, není citově vydírán druhým atd. atp., panuje vztah naplněný důvěrou a ohleduplností - dvou dospělých lidí (a nemusí jít o pár hetero ..)
29.04.2008 12:27
stanislav
nezmiňuju se o ledasčems, ale o Lutherovi Kingovi se zmínit musim.... hehehehehe


Mám sen

Úplný český překlad nejznámějšího Kingova projevu se redakci nepodařilo nikde v knihovnách ani na internetu dohledat a je dosti možné, že dosud vůbec neexistuje. Nabízíme jej tedy čtenářům Literárních novin zde.

Jsem rád, že tu mohu dnes být spolu s vámi na akci, která vstoupí do historie jako největší demonstrace za svobodu v dějinách naší země.

Před stoletím muž, v jehož symbolickém stínu se dnes scházíme, podepsal Dekret o zrušení otroctví (Emancipation Proclamation). Tento zásadní dokument zazářil jako světlo naděje pro miliony černochů spalovaných plamenem zničující nespravedlnosti. Jeho vydání přišlo jako radostný úsvit po dlouhé noci v zajetí.

Jenomže uplynulo sto let a černoši stále svobodni nejsou; uplynulo sto let a život černochů je posud ochromen pouty segregace a okovy diskriminace; uplynulo sto let a černoši posud obývají ostrůvek chudoby uprostřed moře hmotného bohatství; uplynulo sto let a černoši jsou nadále zaháněni v americké společnosti do kouta a ve své vlastní zemi žijí jako v exilu.

Takže jsme se tu dnes sešli, abychom na tyto hanebné poměry poukázali. Dalo by se říci, že do hlavního města naší země přicházíme s šekem a chceme si ho dát proplatit. Když architekti naší republiky sepsali velkolepými slovy Ústavu a Deklaraci nezávislosti, podepisovali tím rovněž závazek, který tvoří součást dědictví každého jednoho Američana. Závazek spočívá v příslibu, že všichni lidé, věru černí stejně tak jako bílí, budou mít zaručena neupiratelná práva na život, na svobodu a na hledání štěstí.

Dnes je nabíledni, že Amerika svůj příslib nedodržela, alespoň co se jejích barevných obyvatel týče. Namísto setrvání ve svém posvátném závazku, Amerika vydala svým černochům pouze falešný šek, který jim všude vracejí znehodnocený razítkem „nízký zůstatek na účtu“.

Jenomže nám se nechce věřit, že by v měšcích země tak bohaté příležitostmi neměl být na našich účtech dostatečný zůstatek. Takže jsme tady, abychom si svůj šek nechali proplatit, chceme za něj všechno bohatství svobody a všechno bezpečí spravedlnosti.

Přišli jsem na toto posvátné místo rovněž proto, abychom upozornili na palčivou naléhavost této chvíle. Dnes už není vhodný čas pro luxus zahálky či pro uklidňující drogu příslibů postupných zlepšení. Přišel čas naplnit slib demokracie; přišel čas vystoupat z temného a ponurého údolí segregace na sluncem zalitou cestu rasové spravedlnosti, přišel čas povznést naši zem z tekutých písků rasové nespravedlnosti na pevnou půdu bratrských vztahů mezi lidmi; přišel čas učinit spravedlnost skutečností pro všechna boží dítka. Pro naši zem by bylo fatální, pokud bychom nepochopili naléhavost přítomného okamžiku. Horké léto oprávněných černošských nepokojů nepomine, dokud nepřijde osvěžující podzim svobody a rovnoprávnosti.

Rok 1963 není koncem, ale začátkem. A na ty, kdož věří, že černoši se potřebují vybouřit a zase budou v klidu, čeká kruté procitnutí, pokud by se naše země měla vrátit ke své obvyklé praxi.

V Americe nezavládne ani klid, ani pohoda, dokud nebudou mít černoši zaručena svá občanská práva. Smršť revolty bude nadále otřásat naší zemí v základech, dokud nepřijde světlý den spravedlnosti pro všechny.

Ale je tu něco, co musím říct svým lidem, kteří našlapují na prohřátý práh do paláce spravedlnosti. Během naší cesty k získání práv, na která máme plný nárok, se nesmíme provinit žádnými špatnostmi.

Nedopusťme, abychom svou žízeň po svobodě hasili z pohárů hořkosti a nenávisti. Svůj zápas musíme soustavně vést na vysoké úrovni, s důstojností a disciplínou. Nemůžeme dopustit, aby náš tvořivý protest zdegeneroval v hrubé násilí. Znovu a znovu se musíme vzepnout do majestátních výšin, v nichž budeme hrubé tělesné síle odpovídat pouze silou duchovní.

Skvělá nová vlna bojovnosti, která zaplavila černošskou komunitu, nás nesmí přivést k nedůvěře vůči všem bílým, už proto, že mnozí z našich bílých bratří, jak je ostatně zřejmé z jejich přítomnosti na našem dnešním shromáždění, si uvědomují, že jejich osud je pevně provázán s osudem naším, a také vědí, že jejich svoboda je neoddělitelně spjata s naší svobodou. Útočné síly, které shromažďujeme k ofenzivě proti hradbám nespravedlnosti, musejí být tvořeny lidmi obou ras. Nemůžeme do toho jít sami.

A když už jdeme, musíme se zavázat k tomu, že půjdeme vpřed. Vracet se nelze. Ptávají se nás, aktivistů hnutí za občanská práva: „Kdy už budete spokojeni?“ Nemůžeme být spokojeni, dokud budou na černoších páchány nepopsatelné hrůzy policejní brutality.

Nemůžeme být spokojeni, dokud naše těla ztěžklá únavou po cestě nebudou moci spočinout v motelech u dálnic či v hotelích měst. Nemůžeme být spokojeni, dokud mobilita černochů bude vymezena cestou mezi menším a větším ghettem.

Nemůžeme být nikdy spokojeni, dokud naše děti jsou připravovány o své sebevědomí a olupovány o svou důstojnost nápisy: „Jen pro bílé“. Nemůžeme být spokojeni, dokud černoch z Mississippi nemůže jít k volbám a dokud si černoch v New Yorku má důvody myslet, že nemá proč k volbám chodit. Ne, nejsme spokojeni a nebudeme spokojeni, dokud nás nesmáčí spravedlnost jako přívalový déšť a právo jako mohutný proud.

Dobře vím, že mnozí z vás sem přicházejí z hrubého strádání a utrpení. Někteří přicházejí rovnou ze stísněných vězeňských cel. Někteří z vás přicházejí z míst, kde vás touha po svobodě vystavila bouřím útisku a vichrům policejní brutality.

Zkušeností, jak tvořivě trpět, máte věru na rozdávání. Pokračujte ve svém díle s vědomím, že nezasloužené útrapy přinášejí vykoupení. Vraťte se do Mississippi; vraťte se do Alabamy; vraťte se do Jižní Karolíny, vraťte se do Georgie, vraťte se do Louisiany, vraťte se do ghett a slumů měst na Severu – s vědomím, že vaše situace se může změnit a že se také změní. Nelibujme si v slzavém údolí.

Takže vám chci povědět, přátelé, že jakkoli musíme překonávat obtíže dneška i zítřka, přesto mám sen. Je to sen hluboce zakořeněný v americkém snu, že jednoho dne naše země dokáže žít podle skutečného smyslu svého vyznání – pokládáme totiž onu pravdu za zjevnou, že všichni lidé si byli stvořeni rovni.

Mám sen, že jednoho dne na rudých svazích Georgie se synové bývalých otroků bratrsky sesednou k jednomu stolu se syny bývalých otrokářů. Mám sen, že jednoho dne dokonce i stát Mississippi, stát, který umdlévá v horku nespravedlnosti, který padá horkem útisku, se promění v oázu svobody a spravedlnosti.

Mám sen, že jednoho dne mé čtyři děti budou žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle svého charakteru. Dnes mám svůj sen!

Mám sen, že jednoho dne v Alabamě, s jejími odpornými rasisty, s jejím guvernérem, jemuž se pusa křiví při slovech zprostředkování a zrušení, že jednoho dne právě tam v Alabamě se malí černí kluci a děvčata budou držet za ruce s bílými kluky a děvčaty jako sestry a bratři. Dnes mám svůj sen!

Mám sen, že jednoho dne každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. To je naše naděje. To je víra, s níž se vrátím na Jih.

S touto nadějí dokážeme přetesat horu zoufalství v kámen naděje. S touto vírou dokážeme proměnit drásající disharmonii naší země v krásnou symfonii bratrství.

S touto vírou dokážeme společně pracovat, společně se modlit, společně bojovat, společně jít i do vězení, společně se brát za naši svobodu s vědomím, že jednoho dne skutečně svobodni budeme.

To bude den, kdy všechny boží děti budou spolu zpívat píseň s novým významem: „Má zemi, to pro tebe, sladká země svobody, o tobě zpívám, zemi, kde leží mí předci, zemi hrdých otců poutníků, z každého úbočí, ať svoboda zní.“ („My country ’tis of thee; sweet land of liberty; of thee I sing; land where my fathers died, land of the pilgrim’s pride; from every mountain side, let freedom ring“). A má-li se Amerika stát opravdu velikou zemí, musí to začít platit.

Takže, ať svoboda zní na úžasných vrcholcích New Hampshire.

Ať svoboda zní z mohutných hor New Yorku.
Ať svoboda zní z tyčících se Alleghen Pennsylvánie.
Ať svoboda zní ze sněhem pokrytých vrcholků Skalnatých hor Colorada.
Ať svoboda zní z křivolakých strání Kalifornie.
Ale nejen to.
Ať svoboda zní z Kamenné hory v Georgii.
Ať svoboda zní z hory Lookout v Tennessee.
Ať svoboda zní z každého kopce a návrší v Mississippi, z každého úbočí ať svoboda zní.
A necháme-li už svobodu znít, necháme-li ji znít z každé samoty i vísky, z každého státu i města, přiblížíme si den, kdy všechny boží děti – bílé i černé, židé i gójové, katolíci i protestanti – chytnou se za ruce a budou spolu zpívat slova starého černošského spirituálu: „Nakonec svobodni, nakonec svobodni, díky bohu všemohoucímu, jsme nakonec svobodni.“

  • Řeč známou jako I Have A Dream pronesl Martin Luther King 28. srpna 1963 před Lincolnovým památníkem ve Washingtonu, kde vyvrcholil Pochod za občanská práva.

    Přeložil JAKUB PATOČKA.
  • Text vyšel v Literárních novinách 2008-16 na straně 9.
  • Publikováno online 22.4.2008
29.04.2008 12:40
stanislav
a jako bonus zamyšlení Erazima Koháka...

http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=5206
29.04.2008 12:50
Diotima

a vzápětí ho vodpráskli .. nezačíná být Kohák nějak moc patetický? .. Obama - fajn, ale stejně bych tam raději viděla Hillary .. a tím i Marlen-Marušku - ty představují další odnož amerického emancipačního odboje (snad se nemýlím, neb Marlen se podílela - i když s dobrými úmysly - na odsouhlasení amerických vojenských eskapád v Srbsku ..)

29.04.2008 12:55
HanaKonvesz
sláva Martinu Lutheru a Stanislavovi za připomínku.

dovolím si seznámek, který možná souvisí s finskými pletači ponožek :-)
Volební právo pro ženy v Evropských zemích

* Finsko 1906
* Dánsko 1915
* Estonsko, Litva, Německo,
* Polsko, Rakousko 1918
* Holandsko, Lucembursko 1919
* Československo 1920
* Lotyšsko, Švédsko 1921
* Turecko 1926
* Irsko, Velká Britanie 1928
* Španělsko 1931
* Bulharsko, Francie 1944
* Itálie, Slovinsko 1945
* Rumunsko 1946
* Belgie 1948
* Řecko 1952
* Maďarsko 1958
* Kypr 1960
* Švýcarsko 1971
* Portugalsko 1976
* Lichtenštejnsko 1984
29.04.2008 13:03
Repulsion_Bílý
To já momentálně překládám "Příručku prodeje" od jedné velmi velké, velmi známé nadnárodní firmy. Kde se píše, že prodávat produkty té firmy je jaksi stále těžší, protože jsou podstatně dražší než produkty konkurence, které však dnes již nabízejí stejné funkce a kvalitu. Co je tedy třeba dělat proto, aby prodejce takový předražený produkt prodal? Inu, je třeba zákazníka vyděsit - vylíčit mu v pestrých barvách, co všechno se může stát a jaký to bude mít zničující dopad na jeho podnik. A v takové situaci bude zákazník pak náramně šťastný, že si koupil ten drahý přístroj a ne ten levný, protože ten drahý to má všechno "nějak" ošetřeno.
29.04.2008 13:03
HanaKonvesz
Diotima napsal(a):

a vzápětí ho vodpráskli .. nezačíná být Kohák nějak moc patetický? .. Obama - fajn, ale stejně bych tam raději viděla Hillary .. a tím i Marlen-Marušku - ty představují další odnož amerického emancipačního odboje (snad se nemýlím, neb Marlen se podílela - i když s dobrými úmysly - na odsouhlasení amerických vojenských eskapád v Srbsku ..)

docela přehnaný, myslím , že i Obamu vede nějaká lobby, takže doopravdy o jeho kejhák strach nemám teda.
29.04.2008 13:09
Diotima
myslela jsem Martina Luthera Kinga .. Obama se mi taky nezdá .. připadá mi spíš jako loutka s tymolínovým úsměvem, kterou tam nastrčili, aby ho volila černá Amerika .. ale moc to nesleduju
29.04.2008 13:12
Diotima

Wikipedia - Barack Hussein Obama, Jr. (born August 4, 1961) is the junior United States Senator from Illinois and a candidate for the Democratic Party's nomination in the 2008 U.S. presidential election. He married in 1992 and has two daughters. Obama has written two books: a memoir of his youth titled Dreams from My Father, and a personal commentary on U.S. politics titled The Audacity of Hope.

Born to a Kenyan father and an American mother, he passed most of his childhood and adolescent years in Honolulu, Hawaii. At age six, he moved to Jakarta where he lived with his mother and Indonesian stepfather for four years. A graduate of Columbia University and Harvard Law School, Obama worked as a community organizer, university lecturer, and lawyer before serving in the Illinois Senate from 1997 to 2004.

Following an unsuccessful bid for a seat in the U.S. House of Representatives in 2000, he announced his campaign for U.S. Senate in early 2003. The next year, while still an Illinois state legislator, Obama delivered the keynote address at the Democratic National Convention. He was elected to the U.S. Senate in November 2004 with 70% of the vote.

As a member of the Democratic minority in the 109th Congress, he cosponsored legislation to control conventional weapons and to promote greater public accountability in the use of federal funds. He also made official trips to Eastern Europe, the Middle East, and Africa. In the current 110th Congress, he has sponsored legislation regarding lobbying and electoral fraud, climate change, nuclear terrorism, and care for returned U.S. military personnel. Since announcing his presidential campaign in February 2007, Obama has emphasized ending the war in Iraq, increasing energy independence, and providing universal health care as top national priorities.

29.04.2008 13:24
Diotima

Amerika žádá změnu, jak už dlouho ne. Je unavena, a to zdaleka nejen z osmi let Bushovy vlády, ale z o mnoho delšího období urputného, nesmiřitelného a nepřátelského souboje demokratů a republikánů.

Obama je kandidát pro tuto dobu. Ve vrcholné washingtonské politice se pohybuje tak krátce, že v těchto zápasech nestihl utrpět jakékoli šrámy. Nabízí C.V., které se ve srovnání s životopisy jeho hlavních oponentů čte jako Karel Čapek vedle Marie Majerové.

Působivý životní příběh podkresluje vznešenou rétorikou, slibující konec stranické přetahované a začátek nové éry, která se nad ni povznese a místo kopání do holení soupeře nabídne ideologicky a partajně nepředpojatou spolupráci nad řešením hlavních problémů země.

Co se během několika měsíců podařilo illinoiskému senátorovi vytvořit, je fenomén přesahující úzké hranice politiky a jedné předvolební kampaně. Upomíná na podobně úspěšné pokusy z minulých dob, jako byl třeba ten Kennedyho před téměř půlstoletím.

Problém, který se může stát pro Obamu osudným, podaří-li se ho republikánům v průběhu předvolební kampaně dostatečně nasvítit, je někde jinde.

Způsob, jakým si Obama během předchozích dvou let počínal při svém působení v Senátu, je v příkrém rozporu s tím, jak v kampani hovoří a co slibuje.

Statistika jeho hlasování odhaluje, že je nejliberálněji (čti v americkém kontextu nejlevicověji) se chovajícím demokratem v horní komoře Kongresu. Kdykoli se během posledních dvou let dala u klíčového problému dohromady koalice republikánů a demokratů (ať už šlo i reformu imigrační politiky či nominace federálních soudců), Obama v ní chyběl.

Jak to jde dohromady s jeho předvolební rétorikou?

29.04.2008 13:26
Diotima
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-tomasek.php?itemid=2742
29.04.2008 13:29
engelmar
Stanislave takhle dlouhý názor jsem na liteře asi ještě nečet a asi ani nepřečtu.

Jdu přeložit list papíru.
29.04.2008 17:53
dlouhátlustáčára
http://www.literra.cz/moduly/tvorba/php/index.php
Tvorba
29.04.2008 19:21
Mbonita
textík jako vždy šumně zpracován:-)
Jdu přeložit polštářek zprava doleva,ponožky nám již totiž dopletené:-)))
01.05.2008 10:57
stanislav
http://www.youtube.com/watch?v=AIiMa2Fe-ZQ&feature=related
01.05.2008 11:04
HanaKonvesz
Diotima napsal(a):

Amerika žádá změnu, jak už dlouho ne. Je unavena, a to zdaleka nejen z osmi let Bushovy vlády, ale z o mnoho delšího období urputného, nesmiřitelného a nepřátelského souboje demokratů a republikánů.

Obama je kandidát pro tuto dobu. Ve vrcholné washingtonské politice se pohybuje tak krátce, že v těchto zápasech nestihl utrpět jakékoli šrámy. Nabízí C.V., které se ve srovnání s životopisy jeho hlavních oponentů čte jako Karel Čapek vedle Marie Majerové.

Působivý životní příběh podkresluje vznešenou rétorikou, slibující konec stranické přetahované a začátek nové éry, která se nad ni povznese a místo kopání do holení soupeře nabídne ideologicky a partajně nepředpojatou spolupráci nad řešením hlavních problémů země.

Co se během několika měsíců podařilo illinoiskému senátorovi vytvořit, je fenomén přesahující úzké hranice politiky a jedné předvolební kampaně. Upomíná na podobně úspěšné pokusy z minulých dob, jako byl třeba ten Kennedyho před téměř půlstoletím.

Problém, který se může stát pro Obamu osudným, podaří-li se ho republikánům v průběhu předvolební kampaně dostatečně nasvítit, je někde jinde.

Způsob, jakým si Obama během předchozích dvou let počínal při svém působení v Senátu, je v příkrém rozporu s tím, jak v kampani hovoří a co slibuje.

Statistika jeho hlasování odhaluje, že je nejliberálněji (čti v americkém kontextu nejlevicověji) se chovajícím demokratem v horní komoře Kongresu. Kdykoli se během posledních dvou let dala u klíčového problému dohromady koalice republikánů a demokratů (ať už šlo i reformu imigrační politiky či nominace federálních soudců), Obama v ní chyběl.

Jak to jde dohromady s jeho předvolební rétorikou?

a co teprve teďka s tím jeho duchovním vůdcem, to je prdel, asi ho zastřelej, jojo :-) by mohli prvního května jestli je v odborech, to by bylo takový symbolický , no. he he
01.05.2008 11:11
stínka_
Politiku nejsem schopna soustavně, pozorně, kriticky sledovat a vnímat: je to únavné a odčerpává to energii....bohužel...introvert má dvojí výběr: blázinec nebo hostinec:-) Mimo dav se udávím poezií...Blatný i za mě "bláznem ve své vsi"...
02.05.2008 20:06
Emily
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)