Dílo #48698
Autor:PaJaS
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.04.2008 09:00
Počet návštěv:875
Počet názorů:6
Hodnocení:4 4

Prolog
... Jindřišská věž - 16.4.2008
Doba ledová
Toho rána mne probudila zima. Nebo možná to byl ten rampouch, který mi spadl na hlavu. V každém případě jsem měl problém otevřít oči, protože mi víčka přimrzla k sobě. Po chvíli se mi však zadařilo - a téměř bez zranění. S úžasem jsem obhlédl ložnici a téměř jsem ji nepoznával. Záclony jiskřily ve vycházejícím slunci a na nábytku se přes noc utvořila vrstva jinovatky. Také na peřině byla námraza a když jsem se odhodlal vstát, zlomila se vejpůl jako karlovarská oplatka.

Po chvíli běhání po bytě jsem jakžtakž rozhýbal ztuhlé svalstvo a pomocí teploměru identifikoval nejteplejší místnost v mé garsonce. Zapnul jsem obě plotýnky vařiče, oblékl si troje podvlékačky a tepláky, dva svetry a odvážil jsem se pohlédnout z okna. Kdyby ještě včera nebyl červen, označil bych pohled z okna jako typickou Ladovu zimu.

"Co se to stalo?" mumlal jsem si pod vousy, které jsem se ani odmrazovat nepokoušel. Doufal jsem, že když se teplota pomalu vydala nahoru směrem k nule, že rozmrznou samy. Dychtící po informacích jsem zapnul televizi. Chvíli v ní jiskřilo, ale nakonec se obrazovka rozsvítila.

"Výborně - zprávy," pomyslel jsem si spokojeně, když jsem ve šmouhách rozpoznal mou oblíbenou prsatou moderátorku. Po chvíli se ozval i její rozrušený hlas, přerušovaný reportážemi z blízkého i dalekého okolí. Asi po půlhodině jsem pochopil. Globální oteplování.

Když se televize konečně zahřála na teplotu, při které mohla rozumně fungovat a bylo rozumět téměř každému slovu, zařadili tam rozhovor s nějakým vědcem. Používal hodně takové ty odborné termity, to hlavní jsem však pochopil i já. Zamrzlá země v severní Americe nestihla rozmrznout a Golfský proud vychladl. Tím celou Evropu postihla doba ledová.

Znechuceně jsem televizi vypnul a přešel k oknu. Chvíli jsem zkoumavě pozoroval teploměr, který měl celou horní půlku pokrytou sněhem, žádnou informaci jsem však nezískal - stupnice totiž začínala na mínus dvaceti stupních. Rtuť se schovávala ještě níže a vidět ji nebylo. Teplotu venku jsem radši ani neodhadoval, protože by mi byla ještě větší zima.

"Doufám, že rodiče a známí jsou v pořádku," zaměstnala mou mysl jiná starost. Rychle jsem přiskočil ke stolu a vzal do ruky mobil. Bohužel však neměl signál. Zkusil jsem tedy znovu zapnout televizi, u které byla jakási šance, že bude fungovat. Obraz se od minule viditelně zhoršil a zvuk vypadával stále častěji.

"Venkovní zařízení ...chrrr... nejsou připravena na takové mrazy a postupně ...chrrrr... vypovídají službu. Všichni mobilní operátoři ...chrrrr... velké škody na ...chrrrr... elektřina ...chrrrr..." Více už jsem nepobral, protože televize zhasla. Cvakl jsem vypínačem a když se světlo nerozsvítilo, pochopil jsem. Mobil jsem radši vypnul, aby v případě fungující sítě byla baterka alespoň trochu nabitá.

V psacím stole jsem našel tužku a papír a sepsal jsem si všechny použitelné nástroje. Seznam byl až žalostně krátký a trochu jsem se proklínal, že jsem za nemalý peníz koupil před necelým měsícem elektrickou vrtačku a akumulátorový šroubovák, který se teď na mne smutně a vybitě díval ze skříňky. Otočil jsem list a s nadějí začal sepisoval obsah pomalu tající ledničky a skříňky na potraviny. Seznam byl možná ještě kratší než ten předchozí a prostým pohledem jsem zjistil, že nejpozději zítra musím ven na lov. To je holt úděl nás starých mládenců - starat se jen sami o sebe. Ukrojil jsem si tedy půlku patky okoralého chleba, kolečko zeleninového salámu a kousek plísňového sýra a začal jsem spřádat plány na zítřek. Kolem domu bylo pořád liduprázdno - buď jsou všichni zalezlí doma a nebo jsem zaspal evakuaci.

"Člověk se zase stává lovcem," prohodil jsem k mikrovlnce. "Stovky let znalostí a zkušeností jsou fuč a znovu přichází ke slovu oštěp a kyj." Mikrovlnka významně mlčela. Co byste taky čekali od elektrického spotřebiče bez šťávy. Duchaplné odpovědi? "Na lov jsem nikdy nebyl dobrý - snad mi to půjde," dodal jsem ještě, odpovědi jsem však nedočkal a tak jsem toho už nechal. Raději jsem vytáhl ze skříně dalekohled a začal pátrat, kde budu mít s lovem největší úspěch. Na kus papíru jsem si nakreslil neumělou mapku okolí a zakroužkoval si cíle, kde jsem očekával největší úspěch. Překvapivě vyhrál obchod s potravinami. Asi jsem spíše sběrač než lovec. Elektrické hodiny se zastavily na půl čtvrté, náramkové však tiše signalizovaly, že se už brzy bude stmívat. A nelhaly - netrvalo dlouho a nebylo vidět na krok. Byl jsem rád, že jsem se poslepu došmátral k posteli a oblečený se zachumlal do peřin.

Ráno mne vzbudil úporný tlak v břiše. Ještě bylo pološero, ale cestu na záchod jsem znal i poslepu. Přestože se situace stávala kritickou, usedal jsem na prkénko opatrně - přimrznout se mi moc nechtělo. Úleva přišla téměř okamžitě a mně došlo, že jsem včera kvůli tolika dojmům vůbec na záchodě nebyl. Celý akt netrval dlouho, přesto jsem se drobným omrzlinám na sedacích partiích nevyhnul. Opatrně jsem se očistil a konstatoval, že se brzo budu muset přestěhovat. Absence tekoucí vody na toaletě a v koupelně učiní rychle každý byt neobyvatelný. Pečlivě jsem za sebou zavřel dveře a vrátil se do kuchyňo-obývakovo-ložnico-pracovny. Světla trochu přibylo a už jsem nevrážel do stolu a židlí. Posnídal jsem druhou půlku okoralé patky chleba se zbytkem sýra a tím jsem zlikvidoval veškeré své zásoby.

Vyrazím ven na lov. Pořádně jsem se nabalil, pro případ, že bych narazil na něco živého, jsem přivázal jeden ze svých dvou kuchyňských nožů na násadu koštěte. Chvíli jsem po bytě poskakoval a vydával neartikulované zvuky - jako to dělali pravěcí lovci. Během této pošetilosti mi došlo, že bych energii měl spíše šetřit než jí plýtvat. Opatrně jsem vykoukl za dveře a vydal se temnou a liduprázdnou chodbou ke hlavním dveřím.

Venku byla zima. Na červen až krutá. Než jsem došel k obchodu, byl jsem pěkně promrzlý a na obličeji jsem měl ledový krunýř. Obchod byl liduprázdný i prodavačůprázdný. Bohužel také i zbožíprázdný. Prošmejdil jsem ho pečlivě, našel jsem však pouze jednu konzervu rybiček v tomatové omáčce a prošlý jahodový kompot. Uložil jsem kořist do vaku a vyrazil dál. Když jsem potom večer vyrovnal celý úlovek na stůl, byl jsem spokojen. Další minimálně tři dny neumřu hlady. Vyzkoušel jsem elektřinu, ale bez úspěchu. Tak jsem něco málo pojedl a šel spát.

V noci mne vzbudilo horko - celý zpocený jsem ze sebe ve tmě poslepu sundal všechny vrstvy oblečení a jen tak jsem pokračoval ve spánku.

Pomalu se rozednilo. Otevřel jsem nejdříve jedno oko a uvědomil si, že není taková zima jako včera. Že teplota odpovídá červnu a v pokoji něco chrčí. Po chvíli chrčení ustalo a ozvala se znělka začátku vysílání. Televize! Otevřel jsem i druhé oko, vyskočil z postele a příštích několik hodin jsem doháněl absťák z nedostatku elektromagnetického záření.

Zachránili nás Američané - začali horečně ohřívat půdu, až v Golfském proudu plavaly napůl uvařené ryby. Vtipkovali, že zároveň posílají humanitární pomoc. V každém případě dokázali ohřát klima v Evropě na červnové teploty. Lidé se pomalu vraceli do svých domovů a ten lovec, který se ve mně probudil, opět upadl do dřímoty. Zase jsem kancelářská krysa, žijící konzumním životem jako dřív. Odtéká mi záchod a funguje televize i mobil. Jen s mikrovlnkou už nemluvím - ví toho příliš mnoho.
Epilog

Názory čtenářů
24.04.2008 10:45
Pomerančová
paráda - líbila se mi už když jsem ji slyšela číst a teĎ jsem si ji s chutí přečetla znovu
24.04.2008 18:43
fungus2

24.04.2008 18:44
Mbonita
pěkné čtení:-)
28.04.2008 11:59
PaJaS
Díky všem za zastaveníčko ;-)) 
18.11.2008 16:51
josefk
Američanům vše odpuštěno!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)